Narazila jsem nedávno na Instagramu na video, kde někdo ukazoval „moroccan tadelakt“. Údajně marocký štuk.

Otevřel plastový kyblík s nějakou hladkou tekutinou, natáhl to na stěnu a pak to párkrát uhladil, až se to lesklo jak zrcadlo.

A první, co mě napadlo, bylo, že to je přesně ten fake tadelakt, o kterém mluvili tradiční řemeslníci přímo v Maroku, když jsem tam letos v únoru byla.

Sice se to jmenuje stejně, ale není to totéž.

A není to výjimka. Názvy jako tadelakt, venezian plaster, marmorino dneska potkávám čím dál častěji u produktů, které mají s původní technikou společný hlavně ten název.

Kyblík sliboval, že to zvládne kdokoliv. Jednoduchá aplikace. Hezký výsledek. Bez zkušenosti.
Jenže u těch tradičních technik je to přesně naopak.

Ať už pracuješ s hlínou nebo vápnem, žádné berličky tam nejsou.
Když nestihneš krok, nadřeš se.
Když to uspěcháš, něco se pokazí.

V obchodě pak vidíš spoustu kyblíků, které se tváří podobně — ale fungují jinak.

Ve výsledku jde o úplně jiné materiály.

Buď pracuješ s něčím, co je v zásadě čisté, a pak je to spíš o řemesle.

Nebo je to materiál upravený tak, aby všechno bylo jednodušší, rychlejší, efektivnější.

A výsledek nemůže být stejný.

🜃

🦪 Perly v blátě

~ co je vlastně v hliněné omítce ~

Složení hliněné omítky je jednoduché.

Základ hliněné omítky je jíl, písek a voda.
→ nic víc není potřeba

Hlína neobsahuje syntetická pojiva ani konzervanty.
→ nic nepracuje za tebe

Hlína vysychá. Netvrdne chemicky.
→ můžeš ji znovu upravit

Přidává se vláknina (sláma, konopí, celulóza).
→ omezuje praskání a zvyšuje pevnost

Každá hlína je jiná.
→ směs se vždy ladí

🜃

🧱 Tipy hliněné zednice

~ co si ohlídat, když vybíráš materiál ~

Když vybíráš materiál, dívej se na pár věcí.

Název neřeš jako hlavní kritérium.
Neřekne ti skoro nic.

Najdi technický list.
Tam je skutečné složení.

U „hotových“ směsí řeš, co je drží pohromadě.
Tam bývá rozdíl.

Jednoduchá aplikace není výhoda.
Je to zásah do materiálu.

U tradičních technik nestačí materiál.
Potřebuješ postup.

Když vybíráš přírodní materiál, ověř si, jestli je opravdu minerální.

Materiál, který „funguje sám“, řeší věci za tebe.

Mně vlastně přijde důležité hlavně vědět, co přesně si dávám domů:

Co je to za materiál.

Jak se chová.

A proč.

Vybíráš podle názvu, nebo podle složení?

Pokud chceš jít dál

Vlhké mýty · Konec · Opravdový tadelakt · Dotek · Mezi tím

🗓️ Kde se potkáme

~ hlínu je nejlepší poznat naživo ~

Série kurzů Poznej hlínu

Kurzy z řady Poznej hlínu, které pořádáme ve Sdružení hliněného stavitelství, už jsou v plném proudu.

Jsou určené pro každého, kdo chce hliněné stavitelství poznat opravdu zblízka – osahat si materiál, pochopit jeho chování a vyzkoušet si základní techniky práce.

🌱 Hlinoviny i Divocast tvořím s radostí a láskou k hlíně. Pokud tě to baví a dává ti to smysl, můžeš mě podpořit třeba virtuální kávou.

Pozvat na kávu

Děkuju, že jsi tu.

Denisa Divoká
Hlína je láska

Mezi tím

Na té stěně jsem byla včera.
Vypadalo to hotově.

Dneska přijdu a vím, že ještě nejsem ani v půlce.

To nejdůležitější se totiž děje mezi jednotlivými návraty.

Na jedné stěně běžně udělám klidně šestnáct kroků.
A vracím se k ní třeba devětkrát.

A pokaždé je to jiná práce.

Přijdu. Olepím, očistím, připravím.
Vrátím se. Udělám mechanickou vazbu.
Vrátím se. Vyspravím podklad.

Vrátím se na hrubou.
Jednou. Někdy dvakrát. Někdy třikrát.

Pak detaily.
Znovu olepit.
Znovu připravit.

Pak finálka.
První vrstva, pak druhá.

Několikero filcování, hlazení.
Pak znovu detaily.

A pak se k tomu vracím ještě jednou. A znovu.

Metr čtvereční. Devět návratů.

Přírodní (hliněné) omítky umí být sakramentsky pracný multitasking.

Hlídám několik stěn najednou.
Každá je v jiné fázi.

Někde čekám.
Jinde už musím pokračovat.

Jedna stěna stojí.
Druhá mě tlačí.

Nejde o to to natáhnout.
Jde o to trefit moment.

Těch momentů je několik.
Ale jeden z nich rozhoduje všechno:

mezi druhou vrstvou štuku a prvním filcováním.

🜃

🦪 Perly v blátě

~ co se děje ve omítce, když na ni nesahám ~

1. Hlína netvrdne chemicky.
   Pevnost získává jen postupným vysycháním.

   To znamená, že výsledek nevzniká ve chvíli, kdy ji natáhnu, ale až v čase mezi jednotlivými návraty.

2. Voda v hlíně se pohybuje kapilárně.
   Odchází nejen do vzduchu, ale i do podkladu.

   Proto nikdy neschne úplně rovnoměrně
   a každá stěna reaguje trochu jinak.

3. Při schnutí vzniká gradient vlhkosti.
   Povrch je vždy sušší než vnitřek vrstvy.
   Na pohled to může vypadat hotově.
   Pod rukou víš, že ještě není.

A právě proto se k té stěně vracím.

Netrefím správný moment — a buď dřu jak blázen,
nebo to musím natáhnout celé znovu.

Poznám to rukou.
Povrch už se neleskne vlhkostí.
Omítka se nelepí. Drží.

Někdo tomu říká kožená fáze.

A tohle je chvíle, kdy můžu jít dál.

🜃

🧱 Tipy hliněné zednice

~ co dělat a co nedělat ~

Minulý týden v Mnichovicích.

Omítám dvě stěny v jedné místnosti.

Jedna už čeká na filcování. Druhá je o krok zpátky.

Přejdu k té první. Na pohled připravená.

Sáhnu na ni. Ještě lehce lepí.

V tu chvíli vím, že když začnu, budu to rvát silou.

Nechám ji být. Jdu dělat tu druhou.

Vrátím se za hodinu. A jde to hladce.

Ten rozdíl je jen v tom, že jsem chvíli počkala.

Kdybych začala hned, přidám si spoustu práce.

Shrnutí

• Když povrch ještě lepí, nefilcuju.
  Budu ho trhat místo hlazení.

• Rozhoduju podle ruky, ne podle pohledu.
  Oči v téhle fázi klamou.

• Když si nejsem jistá, jdu dělat jinou plochu.
  Nečekám u té jedné.

• Hladký výsledek nevzniká silou.
  Vzniká ve správný moment.

Když ten multitasking nezvládnu, ztratím radost z plynulé tvorby.
Nadřu se. Je to nekonečné. Únavné. Na krev.

Někdy stačí počkat.
Ale právě to je na tom nejtěžší.

Kolikrát jsi něco uspěchal(a) —
a pak to dělal(a) znovu?

Pokud chceš jít dál

Pravda · Vlhké mýty · Konec · Opravdový tadelakt · Dotek

🗓️ Kde se potkáme

~ hlínu je nejlepší poznat naživo ~

Série kurzů Poznej hlínu

Právě začíná nový běh kurzů Poznej hlínu, které pořádá Sdružení hliněného stavitelství.

Kurzy jsou určené pro každého, kdo chce hliněné stavitelství poznat opravdu zblízka – osahat si materiál, pochopit jeho chování a vyzkoušet si základní techniky práce.

🌱 Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu!

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Nejčastěji vystupuju pod značkou Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Stěny, které si o dotek říkají

Při realizacích si všímám jedné drobnosti.

Lidé přijdou do místnosti, chvíli se rozhlížejí… a pak položí ruku na stěnu.

Někdy jen na okamžik. Někdy po ní pomalu přejedou prsty.

Nikdo je k tomu nevyzývá. Prostě je to napadne.

U běžně vymalované stěny se to skoro nestává. Tam se člověk spíš podívá a jde dál.

U hliněné omítky je to jiné.

Možná je to tím, že některé materiály člověk vnímá nejen očima, ale i rukama. Dotek je vlastně jeden z nejstarších způsobů, jak poznat povrch. Prsty okamžitě zachytí strukturu, teplotu i drobné nerovnosti.

A hliněná stěna má co nabídnout.

🦪 Perly v blátě

~ o materiálech, které si říkají o dotek ~

Co vlastně cítíme pod prsty

Možná je to tím, jak různé materiály působí na ruku.

Většina dnešních interiérů je pokrytá nátěry, které vytvářejí velmi tenký, uzavřený film. Povrch je dokonale hladký a trochu kluzký.

Dotek po něm sklouzne a vlastně nic moc neřekne.

Hliněná omítka funguje jinak.

Není to film.
Je to materiál.

I když je dobře vyhlazená, zůstává v ní jemná struktura – drobná zrna písku, částice jílu, mikroreliéf, který je sotva vidět, ale prsty ho poznají.

Dotek má najednou obsah.

Malý experiment

Ten rozdíl si člověk uvědomí hlavně ve chvíli, kdy jsou vedle sebe dva povrchy.

Jednou jsme dokončovali místnost, kde byla jedna stěna hliněná a ostatní zatím jen vymalované.

Klient se zastavil mezi nimi, přejel rukou po obou a jen se pousmál.

„Jo. Tohle je ono.“

Někdy není potřeba nic vysvětlovat.

Evoluce ruky

Možná v tom hraje roli i něco hlubšího.

Lidské smysly se vyvíjely v prostředí hlíny, kamene a dřeva. Syntetické povrchy jsou z evolučního hlediska vlastně novinka.

Mozek reaguje na jemnou nepravidelnost, strukturu a matnost jako na něco známého.

Něco, co jsme potkávali po tisíce let.

Architekti si toho všimli taky

Tohoto rozdílu mezi materiály si všimli i architekti.

Finský architekt Juhani Pallasmaa píše, že moderní architektura se během posledního století stala hlavně vizuální disciplínou.

Budovy se dnes často posuzují podle toho, jak vypadají na fotografii.

Jenže prostor nevnímáme jen očima.

Vnímáme ho všemi smysly.

Materiály jako kámen, dřevo nebo hlína jsou v tomhle směru velmi čitelné – jejich povrch lze poznat i poslepu.

Hrst starších perel

🦪 Hlína & světlo

🦪 Paleta Země

🦪 Omítky čichoskopem

🦪 Hlína & vlhkost

🦪 Zápisky z Maroka

🧱 Tipy hliněné zednice

~ jak vzniká povrch hliněné stěny ~

To, jak stěna působí na ruku, nevzniká náhodou.

Rozhoduje o tom skladba směsi i způsob, jakým se vrstva na závěr upraví.

V praxi se nejčastěji setkáte se dvěma základními typy povrchů.

Filcovaný povrch vzniká postupně

Když chceme opravdu filcovaný povrch, ke stěně se během schnutí vracíme několikrát. Omítka se postupně upravuje houbovými hladítky v různých fázích vysychání.

Filcování vytahuje jemné jílové částice mezi zrna písku a strukturu tak přirozeně propojí.

Výsledkem je měkký, sametový dotek, který je pro hliněné omítky typický.

Hlazený povrch začíná filcem

Hlazené povrchy často vznikají trochu jinak.

Omítka se nejprve jednou zatočí houbou či dřevěným hladítkem, aby se struktura sjednotila. Potom se vrstva postupně zahlazuje hladítky a na závěr se někdy jen lehce „spráší“ vlhkou houbou.

Hlazením se hmota částečně uzavírá a struktura se stlačí, takže působí kompaktněji než filcovaná omítka.

Na dotek je jemnější a klidnější.

Dotek rozhoduje

Rozdíl mezi těmito dvěma úpravami je na dotek velmi výrazný.

Filcovaný povrch je měkký a lehce strukturovaný.
Hlazený povrch je jemnější a kompaktnější.

Obě varianty mají své místo – záleží na charakteru prostoru a na tom, jak má stěna působit.

Když povrch začne sprašovat

U směsí s větším podílem hrubšího písku se může stát, že po vyschnutí začnou z povrchu odpadávat drobná zrna. Znamená to, že ve vrchní vrstvě není dost jemné frakce, která by je svázala.

Setkávám se ale i s opačným případem. I u směsí, kde převažuje jíl a vlákna a písek téměř není, může povrch po vyschnutí lehce opadávat.

V takovém případě bývá příčinou spíš nedostatečné zpracování vrstvy – jemná frakce se nevytáhla nahoru a materiál se na povrchu dostatečně nepropojil.

Lehké filcování nebo další přepracování povrchu to většinou vyřeší.

Ještě o krok dál

Existuje ještě třetí, řemeslně náročnější možnost.

U velmi jemných směsí na bázi hlíny nebo s příměsí vápna lze povrch vyhladit až do lesku. Takové úpravy se používají například u japonské omítky OTSU, stucco lustro apod.

V těchto případech už ale nejde o klasickou omítku, ale spíše o velmi jemné přírodní stěrky.

Pár starších tipů

🧱 Kritik jménem boční světlo

🧱 Jak na pigmentování

🧱 Voňavá praxe

🧱 Schnutí hlíny

🧱 Marocké řemeslo

🗓️ Kde se potkáme

~ hlínu je nejlepší poznat naživo ~

Série kurzů Poznej hlínu

Už v dubnu začíná nový běh kurzů Poznej hlínu, které pořádá Sdružení hliněného stavitelství.

Jsou určené pro každého, kdo chce hliněné stavitelství poznat opravdu zblízka – osahat si materiál, pochopit jeho chování a vyzkoušet si základní techniky práce.

Možná právě tam zjistíte, jak moc se hlína poznává rukama.

📍 První kurzy startují už v dubnu a pokračují až do léta

A možná si z nich odnesete i jednu drobnou zkušenost:

že některé materiály je nejlepší poznat dotykem.

Až někdy potkáte hliněnou stěnu, zkuste jednu věc.

Položte na ni ruku.

Možná vám sama řekne víc než celý článek.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Nejčastěji vystupuju pod značkou Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Maroko

Tohle vydání píšu na otevřené terase původního několikapatrového domu z hlíny. Představuju si, že se odsud, podobně jako já teď, rozhlížel do krajiny někdy v 16. století místní caid, vůdce kmene. Popíjím silně slazený marocký čaj a srovnávám si myšlenky.

Jsou místa, kde je stavební hlína a přírodní povrchy stále samozřejmostí.

Dnes už ale i v Maroku rostou domy z betonu a různých bloků. Hlína z konstrukcí postupně mizí. Povrchy se ale pořád velmi často upravují hlazenou hlínou nebo tadelaktem. Možná i proto mají domy pořád tu typickou barvu, která Maroko na první pohled spojuje v jeden celek.

Maroko je považované za kolébku tadelaktu. Tahle technika vznikla dávno předtím, než se objevila v katalozích a na Pinterestu.

Přijela jsem sem prohloubit svou praxi, učit se původním technikám a postupům a podívat se na tadelakt očima místních řemeslníků.

Netrvalo ani den a přišla jsem o iluzi opravdového marockého štuku, jak se tadelaktu někdy říká, jako dokonale hladkého povrchu, u kterého se musí postupovat velmi opatrně a přesně.

Realita je tu totiž trochu jiná.

🦪 Perly v blátě

~ postřehy z Maroka ~

Některé věci se o tadelaktu nedozvíš z knih ani z katalogů, ale až přímo při práci.

Tadelakt tady není rovný.

A není to chyba ani výjimka. Povrchy jsou zvlněné, místy lehce křivé, někde je vidět tah nástroje. Cílem není přesná geometrie, ale celek a funkce. Naživo to působí přirozeněji než na fotkách, kde se často hledá dokonalá hladkost.

Praskliny se tu neberou jako selhání.

A nemluvím jen o jemných vlasových prasklinách. I ty výraznější jsou vnímané jako součást života materiálu. Sleduje se, jestli povrch funguje, ne jestli odpovídá představě dokonalosti.

Opravy jsou běžné a viditelné.

Když se něco poškodí nebo nepovede, opraví se to. Oprava zůstane čitelná. Nikdo se ji nesnaží skrývat. Je to stopa používání, času a práce ruky. Opravitelnost se tu bere jako vlastnost materiálu, se kterou se počítá.

Neřeší se, jestli je nástroj tradiční.

Na finální úpravy se běžně používají plastová hladítka. Důležité je, aby s nimi šla práce udělat dobře.

Postup se dodržuje, ale bez zbytečného tlaku.

Jednotlivé kroky mají své pořadí a smysl. Zároveň kolem nich není stres. Když materiál potřebuje víc času, dostane ho. Sleduje se stav povrchu, ne tabulka nebo stopky.

Způsob, jakým tadelakt zpracovávají Maročané, nejde jen tak slepě převzít.

Jiné klima, jiný provoz, jiná očekávání. V Maroku je větší tolerance k proměnlivosti povrchu i k opravám v čase. U nás se většinou počítá s vyšší mírou stability hned od začátku. I proto s tadelaktem v českém prostředí pracujeme trochu jinak.

Dřívější perly:

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Hlína akustická

• Hlína & světlo

• Paleta Země

• Omítky čichoskopem

• Hlína & vlhkost

🧱 Tipy hliněné zednice

~ jak přenášet zkušenost do českého prostředí ~

Ze zmíněných pozorování vyplývá pár věcí, na které má smysl myslet, když se tadelakt řeší u nás.

Začíná to volbou místa.
Nejde jen o to, jestli je to koupelna nebo obývák. Důležité je, kde přesně se povrch objeví a jak se bude používat. Jestli se o něj bude opírat, jestli bude v dosahu vody, jestli kolem něj bude běžný provoz. Stejný tadelakt se chová jinak podle toho, kam ho dáme.

Tadelakt není bezúdržbový.
Nepotřebuje složitou péči, ale počítá s pozorností. Jemné čištění, rozumné zacházení, občasná obnova ochrany. Kdo s tím počítá dopředu, nebývá zaskočený.

Rozhoduje i to, co není vidět.
Podklad a příprava. V našich podmínkách mají větší váhu než barva nebo struktura. Když se tahle fáze podcení, dřív nebo později se to projeví.

Opravitelnost je výhoda, ne strategie.
Možnost lokální opravy je jedna z vlastností tadelaktu. Zároveň ale platí, že cílem by měla být stabilita a klid, ne kalkulování s tím, že se povrch bude pravidelně řešit znovu.

Hodně se rozhoduje ještě před realizací.
Jak má povrch vypadat, jak se má chovat a co od něj nelze chtít. Když jsou tyhle věci jasné předem, práce i výsledek bývají klidnější.

Moje dřívější tipy:

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

• Kritik jménem boční světlo

• Jak na pigmentování

• Voňavá praxe

• Schnutí hlíny

Maroko mi tadelakt nezidealizovalo.

Vzalo mu pozlátko a nechalo ho takový, jaký je – živý, proměnlivý, opravdový. A tím se mi vlastně dost přiblížil.

Odjíždím s větším respektem k materiálu i k odpovědnosti, kterou práce s ním přináší. A s jistotou, že v našem prostředí má smysl jít cestou, která propojuje tradici s precizností. Ne ani tak kvůli dokonalosti. Ale kvůli tomu, aby povrch dlouhodobě fungoval a obstál v moderních interiérech.

🗓️ Kde se potkáme?

~ vybrané hliněné akce ~

Hlazená série kurzů – Dorodango

21.2.2026 ~ Praha, Břevnov

Kurz Dorodanga vnímám jako nejjednodušší vstup do práce s hlínou.
Neřeší se výsledek, ale proces. Dotyk, čas, trpělivost.

Je vhodný i pro ty, kteří si nejsou jistí, jestli jsou pro ně přírodní povrchy to pravé – a chtějí si to nejdřív vyzkoušet v menším měřítku.

Vše podstatné najdete na stránce kurzu. Ještě jsou volná místa.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Nejčastěji vystupuju pod značkou Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Přijde mi, že dneska máloco opravdu končí.
Rozhovory na sítích zůstávají otevřené. Práce plná jedniček a nul rozpracovaná. Spousta věcí běží pořád dál, i když se k nim zrovna nikdo nevrací.

Snažíme se vypnout. Nic aktivně neděláme, ale hlava zůstává pořád ve střehu. Něco je rozdělané. Něco čeká. Neukončenost se stala běžným stavem.

Začala jsem si toho všímat při opakovaných otázkách, proč jsem se vlastně začala věnovat řemeslu. Dnes a denně vidím, jak silně na nás působí činnosti s jasným začátkem, průběhem a koncem – a jak znatelná je úleva, když se něco dá opravdu dodělat a pustit.

Možná i proto dnes tolik lidí přitahuje práce se stavební hlínou. S materiálem, který reaguje okamžitě a umožňuje proces opravdu dokončit – a tím dává tělu něco, co mu dnešní svět často bere.

🦪 Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Když se na práci s hlínou podíváme přes biologii člověka, začne spousta věcí zapadat.

✅ Konec

Ten pocit známe všichni.
Je hotovo. Můžeme to pustit.

V evoluční biologii a neurovědě se pro takový proces používá pojem uzavřená smyčka (closed-loop process). Jde o činnost, která má jasný začátek, průběh a konec – a dává mozku jednoznačnou informaci, že situace je vyřešená.

Lidský mozek se po většinu evoluce vyvíjel právě v takových podmínkách. Dokončení znamenalo bezpečí. Nedokončení nutnost zůstat ve střehu.

Když se smyčka uzavře, klesá aktivita systémů spojených s pohotovostí a kontrolou. Nervový systém může opustit režim „hlídání“ a přejít do klidnějšího stavu. Napětí povolí. Pozornost se uvolní.

Práce se stavební hlínou funguje přesně takhle. Má jasný začátek i konec. Nedá se nechat rozdělaná.

✋ Ruce

Jakmile začneme pracovat rukama, pozornost se přesune z abstraktního přemýšlení k tělesnému vnímání.

Ruce mají v mozkové kůře mimořádně velké zastoupení. Jsou hlavním smyslovým rozhraním pro poznávání světa: tvar, váha, odpor, tlak. Evolučně šlo o klíčový nástroj přežití.

Stavební hlína reaguje okamžitě. Změníš tlak – změní se tvar.
Vzniká uzavřená senzoricko-motorická smyčka (sensorimotor loop): pohyb → zpětná vazba → úprava pohybu.

Materiál klade odpor, ale čitelný. Mozek nemusí plánovat dopředu ani vyhodnocovat složité scénáře.

🧠 Málo proměnných

Mozek musí neustále rozhodovat, co je důležité a co ne.
Čím víc proměnných, tím větší zátěž.

V biologii a kognitivní psychologii se mluví o kognitivním zatížení (cognitive load) – množství informací, které musí mozek zpracovat najednou. Lidský mozek se vyvíjel v prostředí, kde jich bylo málo.

Práce se stavební hlínou pracuje jen s několika základními proměnnými:
materiál, tlak, vlhkost, čas.

⏱️ Rytmus

Při opakované práci si tělo postupně najde vlastní tempo.
Neřídíš ho vědomě. Prostě se ustálí.

Biologicky jde o motorickou synchronizaci (motor entrainment) – sladění pohybu, dechu a pozornosti do jednoho rytmu. Tento princip známe z chůze, manuální práce i jiných opakovaných činností.

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Umění přestat

Myslím, že v dnešním “světě bez konců” máme problém s věcmi včas přestat.
Vidím to jak u lidí, kteří se se stavební hlínou potkají poprvé – tak i u sebe.

Takový moment nastává obvykle ke konci práce. V okamžiku, kdy už je omítka téměř hotová, tak ruce začnou zpomalovat samy od sebe. Nemusíme nad tím přemýšlet. Pohyb je jemnější, opatrnější, jako by tělo už vědělo, že se blíží konec…

A právě tehdy vstoupí do hry hlava:

Počkej. Ještě to není ono.
Tady to je šišaté.
Ještě jeden tah a bude to lepší.
Už je skoro hotovo.

Ale omítka už další dotek vlastně nepotřebuje. Povrch vysychá a hlína přestává odpovídat tak ochotně jako před chvílí. Ruce to cítí hned.

Hlava má však připravené další argumenty.

Tohle přece není moc.
Jen to chceš udělat pořádně.
Když už jsi tady, tak to dotáhni!

A tak někdy poslechnu.
Ještě se dotknu. Ještě uhladím. Ještě něco opravím.

Ten další dotek už to ale nezlepší, často spíš naopak a tělo to vědělo daleko dřív.

Jak těžké je někdy poznat chvíli, kdy je nejlepší skončit?

Až později mi došlo, odkud je mi ten hlas tak povědomý…

Ještě před šesti lety jsem pracovala ve světě jedniček a nul.
Ve světě, kde žádný konec není definitivní.

Ctrl + Z.
Vrátit zpět.
Otevřít znovu.
Uložit jako novou verzi.
Ještě jeden draft. Ještě jedna úprava. Ještě jeden komentář do vlákna.

E-maily bez poslední tečky.
Chaty, které nikdy neskončily.
Rozdělaná práce, ke které se dá kdykoliv vrátit, protože technicky vzato není nikdy hotová.

V tomhle světě je “ještě” výchozí nastavení.
Ještě odpovědět. Ještě to doladit. Ještě to neposílat.

A tak si na ten hlas zvykneme.
Na pochybovače, který se tváří rozumně, efektivně a pečlivě – ale neumí skončit, protože nikdy nemusel.

O to silnější je pak střet s materiálem, který žádné Ctrl + Z nemá.
Když je povrch dotažený.
Když další dotek už nic nezlepší.
Když se objeví hranice, přes kterou už jdeme jen za cenu ztráty.

Měla jsem možnost navštívit oba dva světy.
Ten digitální, kde se dá všechno otevřít znovu.
A ten fyzický, kde konec opravdu končí.

V evoluční biologii se schopnost rozpoznat a přijmout konec činnosti označuje jako action termination – a je to dovednost, kterou svět bez fyzických hranic systematicky netrénuje.

Pro mě je tohle připomínka, že naslouchání tělu není technika ani filozofie, ale praktická dovednost – v práci, ve zdraví i v odpočinku.

🗓️ Kde se potkáme?

~ hliněné akce offline i online ~

✅ Hlazená série kurzů – Dorodango

Pokud si to, o čem jsem dnes psala, chce vyzkoušet v praxi, v únoru v Praze proběhne pilotní kurz dorodanga.

Dorodango je koule z hlíny a vody. Bez pojiv, bez vypalování.
Pro mě je to hlavně jednoduchý model soustředěné práce: má jasný začátek, průběh a konec – a postup se nedá obejít ani uspěchat.

Vše podstatné najdete na stránce kurzu.
Odkaz přidávám sem.

→ Konference Zdravé domy

Vědecká konference Zdravé domy 2026 na téma Budoucnost stavění z nepálené hlíny. Výzkum, vzdělávání a experimenty. Konference je možné zúčastnit se také online.

6.2.2026, Brno

→ Hliněné sdílení

Přednáškové odpoledne pro všechny, které zajímají možnosti využití nepálené hlíny ve stavebnictví. Přednášet budou řemeslníci, zástupci firem pracujících s hlínou a zástupci akademické obce.

Tentokrát na sdílení vystoupím s čerstvými informacemi, technikami a zajímavostmi z Maroka.

6.2.2026, Brno

Závěrem tohoto vydání bych nám všem chtěla do roku 2026 popřát, abychom u sebe všichni alespoň trošku rozvinuli umění skončit. Prospěje nám to.

Děkuju, že jste tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a minulý rok jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Tohle vydání bude trochu jiné. Ne technické, ne postupové. Spíš o tom, co se mi letos vracelo pořád dokola — na stavbách, v práci, v běžných dnech, kdy člověk jede automat, dělá, co je potřeba, ale v hlavě mu něco neklidně klepe. Rok, který mě naučil být k sobě pravdivá i ve chvílích, kdy by bylo pohodlnější realitu ignorovat a jet dál. A hlína v tom překvapivě sehrála větší roli, než bych čekala.

Pravda není něžná

Letos jsem pochopila, že pravdivost není nic jemného.
Není to zenově průzračný pohled do vlastního nitra.
Je to obvykle spíš moment, kdy se vám to sakra nechce řešit — a stejně to musíte udělat.
Ne proto, že chcete.
Ale protože přesně víte, že když to neuděláte, vrátí se to. A možná silnější.

Z dálky ok, zblízka ne

Letos jsem stála v několika domech, kde hlína na první pohled držela. Z dálky to vypadalo dobře, skoro reprezentativně.
Ale jakmile jsem přišla blíž, začaly se objevovat věci, které nešlo přehlédnout: napětí v koutech, povrch, co se pod dotekem sypal, místa, která už dlouho stabilitu jen „předstírala“.

A přiznávám — přesně tenhle pocit znám i sama u sebe.

Z dálky to většinou nějak drží:
– práce je odvedená,
– člověk se usmívá,
– stories vypadají dobře,
– email klientovi zní extra profi.

Ale zblízka?
Tam je vidět všechno, před čím jsem přimhouřila oko. Věci, které ignoruju, protože „na to teď není nálada“. Rozhodnutí, která jsem neudělala, i když měla dávno přijít. Místa, která jsem přepudrovala, abych oblbla koho - sama sebe?

A stejně jako u té omítky to jde vidět okamžitě, když se člověk na chvíli zastaví a zadívá se zblízka.

Ještě metr dám

A pak byl ten moment s autem.
Popojela jsem o metr víc, než bylo rozumné. Tsss… Dyť už mi to tolikrát vyšlo.
A auto se bez varování během vteřiny zabořilo.
Pak automatická reakce - to přetlačím plynem! A bylo to ještě horší.

A zase — přesně tenhle vzorec znám i od sebe.

Ten pocit:
“Ještě to dám. Ještě kousek. Ještě to musí jít.“
Nemusí. Nepůjde.

A není to o autě.
Je to o tom, jak často jdu přes vlastní hranice, i když jsem si je stanovila sama. Jen věřím, že se „nic nestane“.
Ale stane. Vždycky se stane.

Hlína jako zrcadlo

Čím víc s hlínou pracuju, tím víc vidím, jak přesně reaguje.
Když má podmínky, drží.
Když ne, praskne.
Ne protože je slabá, ale protože má prostě své potřeby.

A přesně tohle jsem si uvědomila i u sebe.

Když dlouho držím něco, co není moje, začnu praskat na místech, kde jsem nejtenčí.
Když nemám prostor, ztratím pružnost.
Když ignoruju detaily, vrátí se mi to přesně tam, kde jsem doufala, že „to nikdo neuvidí“.

Když jsem sledovala praskliny na hliněné omítce, byla to úplně stejná rovnice: tlak + málo prostoru + kompromisy a zkratky. A bylo nepříjemně snadné najít podobné vzorce i ve vlastních rozhodnutích.

Konec výmluv

Letos pro mě pravdivost začala tam, kde skončily všechny malé omluvy a výmluvy, které jsem interně používala k ohnutí pravdy tak, aby se mi hodila do krámu.
„Teď na to nemám čas.“
„Oni to nepochopí.“
„Takhle to stačí.“
„Hlavně ať je klid.“

Ne.
Letos jsem si víc než kdy jindy uvědomila, že klid vzniká až po pravdě, ne před ní.

Že když neslibuju věci, které nedodržím — hlavně sama sobě —
nevzniká napětí, které by mě jednou mohlo dohnat.
A nevzniká tlak, který bych musela maskovat chatrným úsměvem nebo výkonem, přičemž ve skutečnosti jsem těsně před rozsypáním.

Totální klid

Největší zjištění letošního roku je pro mě jednoduché:
pravda nikam nezmizí.
Můžeme ji obcházet, přelepit, oddálit, zamalovat, okecat.
Ale je tam dál.

A když s ní člověk počítá, když se nevymlouvá, když se rozhodne být pravdivý —
vzniká klid, který se nedá nahradit ničím jiným.

Letos jsem si přestala říkat, že „to nějak půjde“.
Protože už vím, že jde jen to, co je pravdivé.
Zbytek se rozpadne — stejně jako hlína, která byla dlouho pod tlakem.

Děkuju, že jste dočetli až sem.
Tohle téma pro mě nebylo jednoduché, protože se netýká jen stavění.
A pokud vás u čtení něco oslovilo, rozčílilo, uklidnilo — pak to mělo smysl.

Na příští rok bych sobě i nám všem přála jediné:
víc prostoru pro pravdivost.
V práci i mimo ni.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Jak vlastně dýchá dům?

Vlhkost je neviditelná obyvatelka každého domu. Někdy se drží při zemi, jindy tančí u stropu. Občas se dotkne studené zdi a zanechá tam svůj podpis. Jindy se ztratí úplně – a my si stěžujeme, že je vzduch suchý, že nás škrábe v krku.

Hlína s vlhkostí umí efektivně komunikovat. Nehádat se, naslouchat. Když je vlhkosti moc, nabídne jí úkryt v pórech. Když se vlhkost vyčerpá topením, pustí ji zpátky do vzduchu. Spolu tvoří neviditelný, ale důležitý systém – dech domu. A opakuje se každý den, aniž bychom si ho všimli.

Vlhkost je náladová, ale spravedlivá. Reaguje na naše zvyky, teplotu, počet hrnků s horkým čajem na stole, i na to, kolik času a jak trávíme doma. Nedá se jí zbavit. Dá se jen pochopit.

A právě o tom, jak vlhkost skutečně žije a jak v kontextu hliněných materiálů funguje v prostoru – co si o ní lidé myslí, co jí přisuzují a čím ve skutečnosti je – jsou tyto Hlinoviny.

🦪 Kapky v blátě

~ mýty o vlhkosti a hlíně ~

💧 Hlína vytváří vlhkost

Mýtus: „Hlína zvlhčuje vzduch.“
Pravda: Hlína vlhkost nevytvoří – jen ji spravuje.
To, co do prostoru vnášíme my – dýcháním, vařením nebo sprchou – hlína pohltí a později vrátí, když vzduch vyschne.

Věda to nazývá sorpční kapacita.

💧 Hlína vyrovná vlhkost v rámci roku

Mýtus: „Hlína reguluje vlhkost po celý rok.“
Pravda: Reaguje v řádu hodin či dnů, ne měsíců.
Je to jako dechový rytmus domu – nádech při sprše, výdech při větrání.

Věda tomu říká vlhkostní pufr.

💧 Silnější znamená lepší

Mýtus: „Čím silnější omítka, tím víc reguluje.“
Pravda: Většina výměny vlhkosti se odehrává v prvním centimetru.
Další vrstvy přidávají hmotu, ale ne větší schopnost regulovat vlhkost.

Věda tuto vrstvu pojmenovává jako aktivní zónu.

💧 Hlína láká plísně

Mýtus: „Vlhkost v hliněných stěnách podporuje plíseň.“
Pravda: Hlína vlhkost neskrývá, ale vyrovnává.
Díky tomu se pára nehromadí v rozích a nezůstává stát – a v dobře větraném a vytápěném interiéru plíseň nevznikne.

Věda tomu říká difuzní otevřenost.

💧 Suchý dům = zdravý dům

Mýtus: „Čím sušší vzduch, tím lépe pro zdraví i stavbu.“
Pravda: Příliš suchý vzduch škodí lidem i materiálům.
Hlína drží vlhkost v rovnováze – ne dusno ani sucho.

Věda mluví o relativní vlhkosti, ale je to hlavně o pohodě, která se dá cítit.

💧 Přírodní povrchy do koupelny nepatří

Mýtus: „Hlína a vápno se do vlhka nehodí.“
Pravda: Dokážou si poradit se sprchou i párou, pokud nestojí přímo ve vodě.
Nasají přebytek a zbytek nechají prostoru.

Věda by mluvila o sorpci a desorpci, my o spolupráci páry a stěny.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Hlína akustická

• Hlína & světlo

• Paleta Země

• Omítky čichoskopem

🧱 Zednické instinkty

~ co dělat, když je vlhko a chladno ~

Podzim a zima nemusí znamenat konec sezóny. Hlína se dá nanášet i v chladnějším období, jen to chce víc rozvahy než síly. Vlhkost, chlad a pomalé schnutí dokážou materiál potrápit, ale taky naučit zedníka trpělivosti. Stačí znát pár jednoduchých pravidel.

🌡️ Ohřívej prostor, ne stěnu

Používej sálavé nebo konvekční teplo, které zahřívá vzduch v celé místnosti, ne jen jednu plochu.
Horkovzdušná pistole nebo fukar udělají na omítce kůrku – povrch vypadá suchý, ale pod ní zůstane vlhko, které se později projeví mapami nebo prasklinami.

💨 Větrej krátce a naplno

Na podzim nestačí ventilačka. Otevři okna dokořán na pár minut, několikrát denně.
Krátký, intenzivní závan vzduch vymění – dlouhé pootvírání ho jen ochladí a zvýší vlhkost.

🧱 Nenanášej vrstvu na mokrou

Na pohled suchá omítka může být pod povrchem stále vlhká.
Poznáš to dotykem – pokud studí a má tmavší odstín, ještě počkej.
Každá vrstva potřebuje svůj čas.

🔥 Netop příliš brzy

Po natažení nové vrstvy na vytápěné stěně dej omítce alespoň 24 hodin klidu, než začneš topit. Rychlé zahřátí vytáhne vodu na povrch, hlína se scvrkne a popraská.

🦠 Když se někde objeví flek, povlak nebo plíseň

~ není to katastrofa, jen zpráva o vlhkosti ~

Hlína sama o sobě neplesniví – neobsahuje nic, čím by živila houby.
Ale pokud zůstane dlouho vlhká, může se na povrchu objevit bílý povlak, skvrna nebo jemný porost.
Není to důvod k panice – většinou jde o přirozenou reakci na vlhké počasí nebo špatně proudící vzduch.

⚪ Bílé skvrny

Nejčastěji solný výkvět – drobný práškový povlak po schnutí.
Stačí počkat, až povrch úplně vyschne, a jemně ho setřít suchým hadrem nebo kartáčem.

🌫️ Světlé mapy nebo tmavé fleky

Bývají známkou nerovnoměrného schnutí nebo kondenzace.
Po pár dnech obvykle zmizí samy.
Pomůže pravidelné větrání, stabilní teplota a volný proud vzduchu u stěny.

⚫ Tmavá plíseň

Vzniká tam, kde se dlouhodobě drží chlad a vlhko – typicky v koutech nebo za nábytkem.
Na hliněné omítce se drží jen povrchově, neprorůstá do hloubky.

Postup:

1. Vyvětrej a zvedni teplotu v místnosti.

2. Místo otři roztokem lihu nebo octa (1:1).

3. Po zaschnutí můžeš přetřít vápenným nátěrem.

Vlhkost je element, který spojuje oba světy – přírodu i techniku.

Hlína ji umí cítit, technologie ji umí měřit. Rekuperace, podlahové topení, sálavé panely nebo klimatizace – to všechno může s hlínou fungovat v harmonii, pokud jí necháme prostor dýchat.

Hlína ukládá to, co technika neumí zachytit – drobné výkyvy, rytmus života, teplo rukou, páru z hrnku čaje. Zjemňuje vzduch, který je příliš suchý, a vyvažuje ten, který je těžký a vlhký.

V domě, kde se potkává hlína s technikou, nastane rovnováha: čidla hlídají čísla, hlína hlídá pocit. A to je možná ta nejpřesnější forma moderního komfortu –
taková, která se dá cítit, ne jen změřit.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

• Kritik jménem boční světlo

• Jak na pigmentování

• Voňavá praxe

🗓️ Kde se potkáme?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Národní workshop o dědictví a inovacích

Cílem workshopu je debata mezi odborníky na stavitelství a lidovou architekturu a studenty o tom, jak mohou tradiční stavební postupy inspirovat současnou architekturu, zejména s ohledem na energetickou úspornost a odolnost vůči klimatické změně. Akce je možné zúčastnit se i online.

11.11.2025 od 12h, Fakulta stavební ČVUT v Praze

→ Konference Zdravé domy

Vědecká konference Zdravé domy 2025 na téma Budoucnost stavění z nepálené hlíny. Výzkum, vzdělávání a experimenty. Konference je možné zúčastnit se také online.

6.2.2026, Brno

→ Hliněné sdílení

Přednáškové odpoledne pro všechny, které zajímají možnosti využití nepálené hlíny ve stavebnictví. Přednášet budou řemeslníci, zástupci firem pracujících s hlínou a zástupci akademické obce.

Tentokrát na sdílení vystoupím s čerstvými informacemi, technikami a zajímavostmi z Maroka.

6.2.2026, Brno

→ Hlazená série kurzů

únor 2026, Praha

Zapisování na waiting list přímo na stránce kurzů pořád běží, tak neváhejte.

Již brzy zašlu přihlášeným konkrétnější informace k zimním pilotním kurzům, které nabídnu za zvýhodněnou zaváděcí cenu. Pojďte do toho se mnou! :)

Kurzy budou zaměřené na hlazené techniky různých stupňů obtížnosti: dorodango, japonská Otsu, marocký štuk apod. Ale určitě začneme od opravdového seznámení s materiálem - s relaxační japonskou technikou dorodango, jejíž ilustraci vidíte na obrázku.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Když zaprší po dlouhém suchu, vzduch se během chvíle promění. Je těžší, vlhčí, nese v sobě zvláštní vůni, kterou všichni známe – a přesto málokdo ví, že má jméno: petrichor. Je to vůně půdy, kamene a kapek deště, které spolu rozehrají starou chemickou hru.

Naše čichové receptory jsou na tuto vůni neuvěřitelně citlivé. Evoluce nás k tomu vybavila – dřív nám pomáhala poznat, že se blíží déšť, a tedy voda, nezbytná k přežití.

Vůně je součástí atmosféry domu stejně jako světlo nebo barva. Jen si to často neuvědomujeme. A přitom právě vůně umí probudit paměť i emoce nejrychleji.

V tomhle vydání Hlinovin se ponoříme do vůní přírodních omítek. Objevíš, proč má vůně po dešti své jméno, jak voní čerstvé vápno a proč je marocký štuk cítit po olivovém mýdle. Dozvíš se i to, že bylinky ve stěně se dokážou po letech znovu připomenout – stačí deštivý večer. Vůně jsou totiž součástí domova stejně jako světlo nebo barva.

🦪 Perly v blátě

~ zajímavá fakta o vůni ~

Omítky čichoskopem

Tentokrát se na přírodní omítky podíváme trochu jinak – nosem.

Petrichor

Vůně po dešti není jen romantická představa. Vědci jí dali jméno – petrichor. Vzniká směsí geosminu, látky, kterou produkují půdní bakterie a olejů nasáklých v horninách během sucha. Když na zem dopadnou kapky, rozprsknou mikroskopické bublinky s touhle směsí do vzduchu. Proto ji cítíme tak rychle a tak silně.

Citlivost nosu

Naše čichové receptory jsou na geosmin neuvěřitelně citlivé – mnohem víc než na jiné pachy. Evoluce nás k tomu vybavila: kdysi nám pomáhalo včas poznat, že přichází déšť. Proto vnímáme vůni po dešti tak emotivně – je hluboko zapsaná v paměti našeho druhu.

Bylinky v omítkách

Do hliněné omítky se někdy přimíchávají sušené byliny – třeba levandule. V suchu jsou nenápadné, ale když vzduch zvlhne, jejich vůně se krátce vrátí. Dům si tak na chvíli připomene letní zahradu.

Vápno a jeho závan

Čerstvě hašené vápno voní ostře a minerálně. Je to vůně, která k vápnu patří jen krátce – jak materiál zraje a mění se zpátky ve vápenec, ustupuje i tato vůně.

Tadelakt & savon noir

Marocký štuk se ošetřuje olivovým mýdlem. Povrch pak získá jemný lesk a prostor lehký tón mýdlové vůně, která se na pár dní stane součástí atmosféry domu.

Vůně přírodních omítek jsou nenápadné, ale právě proto tvoří tu nejtrvalejší vrstvu atmosféry domova.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Slovníček stavebních trendů

• Jak divokou chcete hlínu?

• Hlína akustická

• Hlína & světlo

• Paleta Země

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Voňavá praxe

Praktické rady, malé triky a zkušenosti, které voní přímo ze stavby.

Nech vůni ustát

Čerstvě natažená omítka voní výrazně – někdy syrově, někdy minerálně. Dopřej jí čas a větrej. Po pár dnech se její hlas ztiší.

Bylinky s mírou

Levandule, tymián a spousta dalších bylin se dá přimíchat do směsi. Ale pozor – vůně má být jemná, ne vtíravá. Hrst potěší, kýbl už může působit zatuchle.

💡 Malý trik: Bylinky je lepší předem namočit aspoň na 24 hodin do vody. Nevoní pak méně, jen se nevyluhují přímo do omítky a nezanechají tmavé fleky.

Olivová stopa

Marocký štuk ošetřený savon noir voní po olivovém mýdle. Není to vada, ale kouzlo. Buďte opatrní, jaké mýdlo pro údržbu tadelaktu volíte - mělo by být rozhodně čisté a draselné, jinak nemusí plnit svou funkci správně.

Hlína jako filtr

Jedna z méně známých vlastností hliněných omítek je jejich schopnost chovat se jako přirozený filtr. Jemné částice jílu mají obrovský specifický povrch – to znamená, že dokážou na sebe vázat molekuly z okolního vzduchu. A nejde jen o vlhkost, ale i o pachy a různé chemické látky.

Čistič vzduchu

Proto v místnosti s hliněnými omítkami necítíš tak silně zbytky vaření, kouř nebo zatuchlinu. Hlína je umí pohltit a postupně neutralizovat. Některé studie dokonce potvrzují, že jíl váže i formaldehyd a těkavé organické sloučeniny, které se běžně uvolňují z nábytku či podlah.

💡Tip navíc: Během schnutí přírodních povrchů je lepší větrat krátce a intenzivně, než mít okno celý den na ventilačku. Vůně omítky se tak usadí přirozeněji a vyhneš se zatuchlému pocitu.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

• Hliněné ticho nestudí

• Kritik jménem boční světlo

• Jak na pigmentování

🗓️ Kde se potkáme?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Na podzim nebo v zimě by se mohlo objevit tradiční Hliněné sdílení nebo i konference Zdravé domy – akce, kde se potkává praxe s výzkumem a hlína se tam řeší ze všech úhlů. Sleduju to a dám včas vědět.

→ Hlazená série kurzů

Termín: únor 2026

Zapisování na waiting list přímo na stránce kurzů pořád běží, tak neváhejte.

Již brzy zašlu přihlášeným konkrétnější informace k zimním pilotním kurzům, které nabídnu za zvýhodněnou zaváděcí cenu. Pojďte do toho se mnou! :)

Kurzy budou zaměřené na hlazené techniky různých stupňů obtížnosti: dorodango, japonská Otsu, marocký štuk apod. Ale určitě začneme od opravdového seznámení s materiálem - s relaxační japonskou technikou dorodango, jejíž ilustraci vidíte na obrázku.

Otázka na závěr:

❓Jakou vůni si spojuješ s pocitem domova ty? ❓

Odpovědět mi můžeš snadno přímo na tento email.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jsi tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Začíná moje roční období. Podzim. Doba, kdy barvy kolem nás získávají hloubku. Listy nejsou jen zelené, ale hrají od žluté po vínovou. Země tmavne, mlhy barvy tlumí, ale přitom všechno působí bohatší. Svět se začíná zařazovat nižší stupeň rychlosti.

Hlína tohle umí taky. Není jen hnědá. Stačí použít jiný jíl, hrst jiného písku, špetku pigmentu a rázem se ze stěny stává živý obraz. Někdy světlejší, jindy tmavší. Nikdy úplně jednotný – a právě proto tolik pravdivý.

V tomhle vydání Hlinovin se podíváme na barvy hlíny, pigmenty a míchání. Na to, jak se dá odstín vážit i hledat, a proč se vyplatí přijmout, že hlína nikdy nebude sterilní. Stejně jako podzim, i hlína je proměnlivá – a právě proto nás tak přitahuje.

Uvařte si čaj z loňských šípků, pusťte si třeba písně z alba Barvy všecky Zuzany Navarové, které propůjčilo název tomuto vydání Hlinovin a jdeme na to!

🦪 Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Paleta Země

Když vezmeš hrst hlíny do ruky, držíš v dlani barvu, kterou Země míchala miliony let. Kapka vody, závan vzduchu, kousek minerálu – to všechno se ukládalo do odstínu, který dnes díky hliněným omítkám můžeme mít i v našich interiérech…

Miliony let ve zkratce:

1. Zrození barev – chemie železa

• Základní barevnost hlíny určuje železo, které je skoro všude v zemské kůře.

• Když železo oxiduje (reaguje s kyslíkem), tvoří hematit (Fe₂O₃) → sytá červená.

• Pokud je víc vlhko a méně kyslíku, vzniká goethit (FeO(OH)) → žluté a okrové tóny.

• Při redukci (bez kyslíku) železo zůstává tmavé až šedé.

Takže jen změna prostředí (víc/míň vody a kyslíku) rozhoduje, jestli je hlína žlutá, červená nebo hnědá.

2. Miliony let malování

• Tyto procesy se odehrávaly miliony let – při zvětrávání hornin, v půdě, v říčních naplaveninách.

• Každý déšť, každé období sucha, každá změna klimatu přidávala další barevnou vrstvu.

• Proto dnes nacházíme jíly s odlišnou barvou v různých lokalitách: každý kus země je vlastně geologický deník.

3. Příměsi a minerály

• Do hry vstupují i další minerály:

  • Mangan dává šedé a černé tóny.

  • Měď umí přidat zelené odstíny.

  • Křída nebo kaolín vytvářejí bílé a světlé jíly.

• Vznik barev je tak kombinací chemie + času + prostředí.

4. Proč barvy vydrží

• Oproti organickým barvivům (která časem vyblednou), anorganické pigmenty v hlíně jsou extrémně stálé.

• Proto se červené a okrové jeskynní malby staré 30 000 let zachovaly do dneška – železo prostě nevybledne.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Slovníček stavebních trendů

• Jak divokou chcete hlínu?

• Hlína akustická

• Hlína & světlo

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Představte si, že se chystáte dobarvit si hlínu tak, aby odpovídala konkrétní barvě ze vzorníku. Než se pustíte do celé stěny, doporučuji vždy nejdřív malé pokusy v menším formátu – jinak vám hlína rychle ukáže, že na odstíny opravdu paměť nemá.

Vážení místo oka
Pigmenty vždycky vážím. Někdy rozdíl v setinách gramů znamená jiný odstín. Na kuchyňskou lžíci se spolehnout nedá – chce to přesnou digitální váhu.

Vzorníky jako deník
Čas od času se pouštím do experimentů, navrhuji směsi pro štuky i omítky na malých destičkách. Ty si vždy přesně popíšu: datum, recept, poměr pigmentů. Za rok už nevím, jak jsem to míchala – takovýto vzorník si to naštěstí pamatuje za mě.

Mokrá ≠ suchá
Barva čerstvě natažené omítky klame. Mokrá je vždy tmavší a výraznější. Nech vzorek uschnout, a teprve pak se rozhoduj.

Pigment jako koření
Přidávej postupně – po špetkách. Přesolenou polévku už nespravíš, stejně tak přepigmentovanou směs. Méně je víc - horní limit pro pigmentování je 5%.

Pšššt: přiznám se, že někdy jdu až na 10% a obvykle je to ok. :)

Testuj na místě
Papír nebo destička nestačí – odstín vypadá jinak pod lampou, jinak na severní a jižní stěně. Proto si většinou udělám malý test i přímo na zeď.

Míchej dostatečné množství
Nikdy nemíchej barvu jen „tak akorát“. I zkušený řemeslník nedokáže namíchat dvakrát úplně stejný odstín. Radši si připrav víc směsi, než aby ti uprostřed práce došla.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

• Hliněné ticho nestudí

• Kritik jménem boční světlo

🎁 Bonus

O pigmentech jsem napsala celou stejnojmennou sérii na svém blogu, tak pokud vás téma zaujalo, mrkněte.

🗓️ Kde se potkáme?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Na podzim nebo v zimě by se mohlo objevit tradiční Hliněné sdílení nebo i konference Zdravé domy – akce, kde se potkává praxe s výzkumem a hlína se tam řeší ze všech úhlů. Sleduju to a dám včas vědět.

→ Hlazená série kurzů

Termín: únor 2026

Zapisování na waiting list přímo na stránce kurzů pořád běží, tak neváhejte.

Již brzy zašlu přihlášeným konkrétnější informace k zimním pilotním kurzům, které nabídnu za zvýhodněnou zaváděcí cenu. Pojďte do toho se mnou! :)

Kurzy budou zaměřené na hlazené techniky různých stupňů obtížnosti: dorodango, japonská Otsu, marocký štuk apod. Ale určitě začneme od opravdového seznámení s materiálem - s relaxační japonskou technikou dorodango, jejíž ilustraci vidíte na obrázku.

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud vás moje práce baví a inspiruje a chcete ji podpořit, můžete mé pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jste tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem vám poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

„U nás je teď večer prostě jiný,“ říkala mi jedna klientka asi měsíc po dokončení. „Stačí rozsvítit malou lampičku a najednou je klid. Těžko se to popisuje… ale je to jiné. Měkčí. Příjemnější.“

Mluvila o hliněných omítkách. A já jí rozuměla.

Hlína světlo neodráží ostře zpátky jako bílá stěna. Není lesklá, neoslňuje.
Spíš světlo trochu pohltí a rozptýlí. A co z něj pustí zpět do prostoru, je světlo specificky atmosférotvorné.

Pamatuju si, jak jsme jednou dokončili světlou omítku – takovou do pískova.
Bylo pozdní odpoledne, slunce šlo z boku, stěna ještě trochu vlhká. A najednou to celé vypadalo úplně jinak než dopoledne. Nikdo z nás to nahlas nekomentoval, ale všichni jsme to cítili…

Od té doby se dívám na omítky i z jiného úhlu. Z pohledu světla. Vliv má barva, struktura, odstín, ale i to, jak se po zdi linou sluneční paprsky či odkud míří silná žárovka.

A právě o tom, jak moc to může změnit pocit z prostoru, tohle číslo Hlinovin je.

⚪ Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Hlína & světlo

Ne každé světlo se chová stejně. A ne každá zeď s ním totožně zachází. Hliněné omítky mají pár vlastností, kterých si možná na první pohled nevšimnete – se světlem však čarují.

Matný povrch rozptyluje světlo

Hliněná omítka má přirozeně matný, jemně strukturovaný povrch.

Světlo se na něm neláme – místo ostrého odrazu dochází k difuzi: světlo se rozptýlí do různých směrů. Díky tomu nevznikají na stěnách ostré přechody světla a stínu. Výsledek? Světlo je měkčí, plošnější, příjemnější pro oči. Místnost působí klidněji.

Zaoblená nároží u hliněných omítek přispívají k rovnoměrnějšímu rozptylu světla – světlo se nezastaví na hraně, ale plynule pokračuje dál, bez ostrých přechodů.

Barva a zrnitost mění dojem

Světlé omítky s jemným pískem světlo odrážejí víc než tmavé s hrubší strukturou.

Ale i stejný odstín se během dne mění – ráno vypadá jinak než večer. Za to může nejen typ světla (teplé/sluneční vs. studené/umělé), ale třeba i vlhkost vzduchu – hlína ji nasává a tím lehce mění povrch.

Hra mikrostruktur

Nejde jen o barvu. I jemná textura povrchu hraje roli.

Hladká hlína (např. technika Otsu) pustí světlo víc „po hladině“, zatímco zrnitější omítka ho rozptýlí víc do prostoru. Proto některé stěny působí klidně, jiné živě – i když základní výchozí surovina je stejná - jíl.

Tlumení oslnění

V místnostech s velkými okny nebo bílými stěnami/stropy může být někdy světla až moc. Hliněné omítky fungují jako přirozený regulátor – světlo změkčí, ztlumí, nepálí z něj oči.

Je to rozdíl, který člověk pozná hlavně večer, když už má za sebou celý den.
Je to podobné jako když si na počítači zapneš filtr modrého světla.
Nejde o barvu, ale o pocit, že můžeme zpomalit a oči si odpočinou.
A s hlínou se to děje tak nějak samo – bez filtru.

Jak si vede hlína oproti běžným povrchům?

Porovnat hliněnou stěnu s klasickou malbou nebo sádrokartonem je jako srovnávat lněné plátno s igelitem. Oboje zakryje zeď – ale každé jinak dýchá, reaguje a působí.

Zatímco moderní materiály světlo často řídí (ostře, funkčně), hlína s ním vede dialog.
A díky tomu prostor nepůsobí staticky – ale jako by byl neustále trochu v pohybu.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Slovníček stavebních trendů

• Jak divokou chcete hlínu?

• Hlína akustická

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Kritik jménem boční světlo

Zepředu vypadá stěna dokonale. Svítíš si přímo na ni. Paráda. Majstrštyk. Jenže v tom začne zapadat slunce.

Kdepak paráda. Omyl! Iluze!

Jakmile totiž na stěnu zasvítí boční světlo (slunce, lampa, reflektor), ukáže se pravda.
Bude vidět každý přechod, tah, škrábanec, nedokonalost.

Tohle světlo umí stěnu akcentovat – někdy krásně, jindy nemilosrdně.

U všech bohů… Ale co s tím?

Mysli na světlo už při nanášení omítky. Kde je okno, kde bude lampa?

Přisviť si. Vezmi si mobil, nebo silnější zdroj světla a pusť jej šikmo po ploše. Co vypadá hladce zepředu, může z boku vypadat jak horská krajina.

Měň polohu. Často zdroj světla, není-li jím samo slunce, přesouvej.

Zvaž záměr. Chceš dokonalý, hladký povrch? Nebo texturu, která se bude během dne měnit? Obě varianty mají svoje kouzlo – hlavní je vědět, čeho chceš dosáhnout. A s tímto záměrem počítat v kontextu celého interiéru.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

• Hliněné ticho nestudí

🎙️Rozhovor s Ondrou Netíkem

Právě stříhám další rozhovor do mého Divocastu, prvního podcastu v ČR, který se zabývá přírodním stavitelstvím.

Povídala jsem si s Ondrou Netíkem. Je nadšený stavitel‑samouk, permakulturní designér, spisovatel a vypravěč.

Čekání na tento divorozhovor si můžete zkrátit poslechem těch předchozích. Ať už s výrobcem hliněných omítek Picas Michalem Navrátilem, s kamnářem Honzou Křivonožkou či s první dámou řemesla hlinařského Ivanou Žabičkovou.

Rozhovory najdete na Spotify a pokud nechcete, aby vám nějaký budoucí unikl, přihlaste se k odběru na divocast.cz.

🗓️ Co se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Na podzim nebo v zimě by se mohlo objevit tradiční Hliněné sdílení nebo i konference Zdravé domy – akce, kde se potkává praxe s výzkumem a hlína se tam řeší ze všech úhlů. Sleduju to a dám včas vědět.

→ Hlazená série kurzů

Termín: únor 2026

Na základě projeveného zájmu chystám relaxační workshopy, kde se účastníci u dobrého japonského čaje a občerstvení naučí základy různých řemeslných technik.

Slyšeli jste třeba o Dorodangu?

Zvažujete účast? Projevíte-li zájem, mohu si vás přidat na waiting list a dát vám přednostně vědět, až budou jasné podrobnosti k jednotlivým akcím. Můžete to udělat přímo na stránce kurzů či odpovědí na tento dopis.

Tak zatím ahoj!

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud vás moje práce baví a inspiruje a chcete ji podpořit, můžete mé pozvat třeba na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jste tu! 💛

Denisa *

* Hlinoviny jsem vám poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Bylo nebylo…

Vysoko v Himálaji, kde vítr rozechvívá modlitební vlaječky a krajina šeptá a hvízdá, stojí kláštery postavené z hlíny. Jsou prosté. Udusaná zem, trocha slámy, popel, jačí trus. A přesto — uvnitř vládne ticho, které objímá.

Když tam přijeli výzkumníci z Evropy, chtěli změřit vliv prostředí na kvalitu meditace. Přístroje ukázaly pokles dozvuku, měkčí akustiku, snížení stresu. Ale to byl jen chabý popis toho, co vnímal každý, kdo tam chvíli seděl…

Hliněné stěny si totiž zvuk nepřehazují tam a zpět. Vtahují ho do sebe a jako by ho transformovaly v ticho. A tak místo boje s ozvěnou a vlastním neklidem, se meditující noří hlouběji — k sobě.

„Naše stěny nemluví. Ony nám naslouchají,“ řekl mnich.

Možná právě proto dělám omítky, které umí mlčet.

Protože to ticho není prázdnota.

Stejně jako zenové Nic není nic.

A právě o takovém tichu — a o tom, jak ho hlína umí vytvořit — jsou dnešní Hlinoviny.

⚪ Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Hlína akustická

Když se řekne akustika, spousta lidí si vybaví koncertní síň. Ale zvuk má zásadní vliv i doma — v kuchyni, v ložnici, v pracovně. Každý prostor zní.
V místnosti, kde se všechno odráží a duní, býváme unavenější. Hůř se soustředíme, spíme, hůř se kouká na seroš a hudba nezní dobře.

Zvuk se v místnosti chová podle toho, jaké jsou její tvary, objem a hlavně materiály. Hladké, tvrdé povrchy (sklo, beton, keramika) všechno odrážejí. Zvuk se pak „toulá“ prostorem, od stěny ke stěně.

A dál?

No a hliněné omítky fungují úplně jinak. Jejich struktura je matná, porézní a otevřená. To znamená, že část zvuku prostě pohltí — vezmou ho do sebe jako dech.
A tak místo ozvěny vzniká klid. Ne sterilní ticho jako ve studiu. Ale takové, které neotravuje. Místo, kde se ti nechce mluvit nahlas…. ššš.

Už od několika milimetrů umí hlína:

• snížit dozvuk (ten nepříjemný „dojezd“ po každém slově),

• změkčit prostor (zní pak útulněji, tepleji),

• ztišit domácí provoz — ať už je to dětský smích nebo mixér v kuchyni.

Je to další z darů, které s sebou hlína do našich interiérů přináší.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Slovníček stavebních trendů

• Jak divokou chcete hlínu?

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Hliněné ticho nestudí

Na jednom workshopu jsme po práci jen tak seděli v hotové místnosti s hliněnými omítkami.

Bylo horké odpoledne, všichni už byli unavení. Seděli jsme mlčky na chladící hliněné podlaze, opření o stěny, sklenice s limonádami v ruce.

A pak jedna z účastnic řekla:

Já nevím, jestli je to tím horkem, nebo tou omítkou, ale já si tu poprvé za den dovolila mlčet, aniž bych měla pocit, že musím něco říct.

A tehdy mi došlo, že některé omítky neznamenají jen hezkou zeď. Hlína má schopnost vytvořit prostor, kde je bezpečné nemluvit.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

• Správné načasování

• Divokost v barvách stěn

🎙️Rozhovor s Ivanou Žabičkovou

Je venku nový rozhovor mého Divocastu, prvního podcastu v ČR, který se zabývá přírodním stavitelstvím.

S paní docentkou Ivanou Žabičkovou jsme si povídaly v malebné obci Hostim na pomezí Jižní Moravy a Vysočiny pořádá Sdružení hliněného stavitelství každoročně odborné hlinařské kurzy.

Po poslechu budete znát odpovědi na otázky jako…

Jak se dá život domu připodobnit životu člověka? Jaké byly první porevoluční snahy o opětovné poznání a obrodu hlíny jako stavebního materiálu? Co nejvíce ohrožuje hliněné stavby na celé planetě? Proč je stavařina někdy detektivní práce? Nebo proč je lepší pořídit dům před rekonstrukcí, než těsně po ní?

Rozhovor najdete už teď na Spotify a pokud nechcete, aby vám nějaký budoucí unikl, přihlaste se k odběru na divocast.cz.

🗓️ Co se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Relaxační série kurzů s názvem “Hlazená”

Termín: zima 2025

Na základě projeveného zájmu chystám relaxační workshopy, kde se účastníci u dobrého japonského čaje a občerstvení naučí základy různých řemeslných technik.

Témata kurzů:

• Dorodango - úžasná japonská relaxační technika výroby leštěné hliněné koule, víc o ní v článku na mém webu

• OTSU - japonská technika hlazené hliněné omítky

• Tadelakt - také zván marocký štuk, o kterém píšu podrobněji na blogu

• a další

Zvažujete účast? Projevíte-li zájem, mohu si vás přidat na waiting list a dát vám přednostně vědět, až budou jasné podrobnosti k jednotlivým akcím. Můžete to udělat přímo na stránce kurzů či odpovědí na tento dopis.

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a třeba i zmíním v příštím newsletteru.

Pokud se chcete na něco zeptat, dát mi upřímnou zpětnou vazbu, nebo mě prostě ujistit, že to, co vám posílám čtete a má to smysl, můžete tak učinit odpovědí na tento e-mail.

Tak hezké léto!

A uvidíme se někde na Maltě… samozřejmě té hliněné.

Denisa *

✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a láskou k hlíně. Pokud vás moje práce inspiruje a chcete ji podpořit, můžete mě pozvat na virtuální kávu:

Jasně, kafé na mě!

Děkuju, že jste tu! 💛

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Poslední týdny trávím s hlínou víc než kdy dřív. Nejen rukama, ale i hlavou a srdcem. Všimla jsem si, jak různé nálady, rozpoložení i místa volají po různém zacházení – někde je třeba klid a přesnost, jinde se naopak hodí nechat věcem volný průběh.

Začaly se mi rýsovat tři úrovně divokosti – tři formy, jaké může hliněná omítka mít, když jí dovolíme být víc než jen povrch. Nejsou to stupně pokročilosti ani žebříček krásy. Ale přesto věřím, že není jedno, kde začneme.

Vidím paralelu ve výtvarném umění, kde skutečná abstrakce vzniká až po letech studia a řemeslné disciplíny. I v práci s hlínou má smysl začít od rovnosti. Od vyrovnaných ploch, přesné práce, porozumění materiálu. A teprve časem – když už ruka ví a oko je klidné – si dovolit volnější tahy, hrubší struktury, nedokonalosti, které nejsou chybou, ale záměrem.

Pojďte se se mnou v Tipech hliněné zednice na tyto tři úrovně podívat. Perlou v blátě bude tentokrát stručný pohled na barevné rozvržení interiéru.

⚪ Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Jak divokou chcete hlínu?

Často lidé netuší, jak rozmanitá hlína může být. Jak moc se její výraz dá přizpůsobit prostoru i osobnosti domu. Nejde jen o barvu nebo složení. Jde o přístup. O to, kolik svobody hlíně při práci dám – a jak moc si sama řekne o slovo.

Zjednodušeně se moje práce pohybuje ve třech úrovních divokosti (rovinatosti). Říkám jim vyrovnanost, živost a divokost.

1. Vyrovnanost

Hlínu vedu k jednoduchosti, uhlazuji ji do klidu a ticha – výsledný povrch je v celé ploše rovný, nenápadný. Hodí se do minimalistických interiérů a novostaveb, kde má omítka splynout s prostorem a nerušit svojí strukturou.

2. Živost

Materiál i nástroje mohou zanechávat stopy – vznikají jemné nerovnosti, otisky a vrstvy. Tento styl vnáší do prostoru paměť a osobní charakter. Zároveň v určitých místech, jako je třeba stěna za linkou či prostor nad podlahou, může být z praktických důvodů omítka rovná.

3. Divokost

Hlína si tvoří vlastní cestu – vrství se, vlní, pracuje s gravitací a časem. Výsledný povrch je syrový a nepředvídatelný, krásný právě svou nespoutaností a vhodný tam, kde má život prostor být divoký.

Pokud vás téma zaujalo, víc jsem se rozepsala na svém blogu.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

• Slovníček stavebních trendů

🧱 Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Divokost v barvách stěn

Barvy na stěnách ovlivňují vnímání prostoru, světla i nálady.

Někdy stačí, aby jedna stěna ztmavla – a celý pokoj se zavine do sebe, zútulní, zklidní, jindy zas světlejší plocha umožní hluboký nádech.

Základní principy:

• Tmavé stěny prostor zmenšují, přibližují, dělají útulnější. Hodí se pro větší pokoje, kde chceme zklidnit a zabalit atmosféru.

• Světlé stěny prostor opticky zvětšují a prosvětlují. Dobře fungují v menších místnostech nebo tam, kde není dost denního světla.

• Tmavý strop prostor „stlačuje“, světlý ho otevírá.

• Tmavá podlaha + světlejší stěny + nejvyšší světlost na stropě vytváří klasické optické vyvážení.

• Výrazná barevná stěna (např. jen jedna) přitáhne pozornost – funguje jako dominanta, ale může také opticky „zkrátit“ prostor.

• Vertikální přechody (tmavší dole, světlejší nahoře) prostor stabilizují, horizontální přechody ho rozpohybují.

A přestože existují desítky pravidel, jak opticky pracovat s barvami v prostoru, ta nejzajímavější místa často vznikají právě tam, kde se některé z nich vědomě poruší. Kde se tmavá barva nebojí vejít do malého pokoje. Kde se světlo neschovává, ale modeluje.

Divokost v interiéru nemusí znamenat výstřednost.
Může to být klidná, odvážná volba – že věřím svému oku, svému prostoru a tomu, co cítím, i když to neodpovídá poučkám.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

• Správné načasování

🎙️Rozhovor s Honzou Křivonožkou

S Honzou Křivonožkou jsme si nad srílanským čajem povídali u mě v kuchyni. Honza se už dvanáct let živí stavbou akumulačních kamen. Se svým otcem a bratry tvoří Kamnářství Křivonožka. Pravdivost, férovost, autenticita - tyto a další ušlechtilé hodnoty z jeho odpovědí až hmatatelně vystupují.

Rozhovor najdete třeba na Spotify a pokud nechcete, aby vám nějaký budoucí rozhovor unikl, přihlaste se k odběru třeba na divocast.cz.

🗓️ Co se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Relaxační série kurzů s názvem “Hlazená”

Termín: zima 2025

Na základě projeveného zájmu chystám relaxační workshopy, kde se účastníci u dobrého japonského čaje a občerstvení naučí základy různých řemeslných technik.

Postupy budeme aplikovat tak, abychom se mohli zrelaxovat s přírodními (nejen hliněnými) povrchy v pohodlí a teple u stolu. Všechny informace, které se na kurzech dozvíte, jsou navíc esenciální i pro aplikaci hlazených přírodních omítek na vaše stěny.

Témata kurzů:

• Dorodango - úžasná japonská relaxační technika výroby leštěné hliněné koule, víc o ní v článku na mém webu

• OTSU - japonská technika hlazené hliněné omítky

• Tadelakt - také zván marocký štuk, o kterém píšu podrobněji na blogu

• a další

Zvažujete účast? Projevíte-li zájem, mohu si vás přidat na waiting list a dát vám přednostně vědět, až budou jasné podrobnosti k jednotlivým akcím. Můžete to udělat přímo na stránce kurzů či odpovědí na tento dopis.

→ Hlinařské rekvalifikační kurzy

Každoročně pořádáme ve Sdružení hliněného stavitelství spoustu kurzů. Sama jsem kurzy prošla a mohu je vřele doporučit úplně všem. Možná je ještě čas k přihlášení na kurz Dekorací, který začíná příští čtvrtek (12.6.)

→ Zdravé domy

“Kúpili ste starý dom? Chystáte sa na jeho obnovu a prispôsobenie vašim potrebám? Pripravili sme pre vás konferenciu s ukážkami a exkurziou.”

Hrubý Šúr, Slovensko; 27.-28.6.2025

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a třeba i zmíním v příštím newsletteru.

Pokud se chcete na něco zeptat, dát mi upřímnou zpětnou vazbu, cokoliv, můžete tak učinit odpovědí na tento e-mail.

Na počtenou zase v červenci!

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju super kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Čas, který jsi věnoval své růži, dělá tu růži tak důležitou.
— Antoine de Saint-Exupéry

V Malém princi tohle říká liška při rozloučení s princem. Je to součást hlubší lekce o vztahu, péči a zkrocení – tedy navázání pouta. To, co si člověk „ochočí“ (tedy čemu věnuje pozornost, čas a péči), se stává jedinečným a důležitým.

Přírodní stavitelství a zejména to hliněné je také svým způsobem o “ochočení” materiálu.

V tomto květnovém vydání se v sekci Perly v blátě zaměříme na základní rozdělení stavebních trendů dle potřebné časové investice. A v Tipech hliněné zednice se dozvíte, jak se dá také nahlížet na načasování hliněného omítání.

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Slovníček stavebních trendů

🏗️ Fast building

Rychlé stavění.
Standardní přístup ve stavebnictví. Vše je řízeno rozpočtem, časem a výkonností. Materiály musí schnout do hodiny, práce je rozdělená na úkony, často bez hlubšího vztahu k místu. Dům vzniká jako produkt.

🌿 Slow building

Pomalé stavění.
Stavění jako proces a vztah. Vychází z rytmu přírody, sezón, těla a materiálu. Dům roste pomalu – nejen fyzicky, ale i v představách. Hlína, dřevo, kámen – nic z toho se nedá uspěchat. Dům vzniká jako příběh.

🧱 Build to sell

Postavit a prodat.
Dům je investice. Cílem je rychlá návratnost, maximální plocha, minimum nákladů. Často generický návrh bez ohledu na krajinu či klima.

🏡 Build to live

Postavit k životu.
Dům je domov. Vzniká z potřeb, snů a příběhů svých obyvatel. Ladí s terénem, klimatem i tím, kdo v něm bude bydlet. Každý detail má smysl.

A hliněné stavitelství jednoznačně spadá do trendu slow building a build to live. Pokud vám bude někdo tvrdit něco jiného, radím zpozornět a být kritický.

Co mají takový kváskový chleba, ručně pletený svetr či dobré přátelství společného? Jsou to věci, které také potřebují čas - stejně, jako přírodní stavby.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

• Hlína není hnědá!

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Správné načasování

Načasování je klíčové i v hlíně. Napadlo mě pár úhlů pohledu, ze kterých se lze na tuto problematiku dívat.

1. Praktický úhel

   Jaro: ideální pro přípravy, výběr hlíny, testování směsí.

   Léto: hlavní stavební sezóna – základní konstrukce, hrubé omítky.

   Podzim: dokončovací práce, štukové omítky, detaily.

   Zima: obvykle čas rozjímání a klidu nářadí.

2. Kulturní/etnologický úhel

   V tradičních společnostech se hliněné stavby tvořily podle sezón: v Mexiku po období dešťů, v Maroku před nástupem letních veder, v Česku často na jaře nebo na konci léta.

   Práce s hlínou se dělila komunitně – ženy míchaly, děti nosily vodu, muži nahazovali.

3. Filozofický úhel

   V hlíně není místo pro spěch. Když na ni spěcháš, popraská. Když ji zanedbáš, sype se. Ale když ji poslechneš, drží – roky, desetiletí, staletí.

   

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

• Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

Rozhovor s Picasem

I v prvním rozhovoru pro Divocast jsme se s Michalem Navrátilem (zakladatel značky hliněných omítek Picas) dotkli tématu času, jeho omezenosti, nedostatku. Určitě doporučuji k poslechu. Rozhovor už najdete třeba na Spotify a pokud nechcete, aby vám nějaký budoucí rozhovor unikl, přihlaste se k odběru třeba na divocast.cz. :)

Co dalšího se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Hlinařské rekvalifikační kurzy

Každoročně pořádáme ve Sdružení hliněného stavitelství spoustu kurzů. Sama jsem kurzy prošla a mohu je vřele doporučit úplně všem.

→ Hlína & sláma ve šluknovském výběžku

Termín: 17.-18.5.2025

Letní víkendový workshop u indiánského týpí. Na workshopu se dozvíte informace k používaným materiálům, vyzkoušíte si přípravu směsí, výrobu nepálených cihel, výplně pro hrázdění a hliněné omítky. Akce je vhodná pro rodiče s dětmi.

Pro více informací kontaktujte Martina: m.kecko@seznam.cz

→ Relaxační série kurzů s názvem “Hlazená”

Termín: zima 2025

Na základě projeveného zájmu chystám relaxační workshopy, kde se účastníci u dobrého japonského čaje a občerstvení naučí základy různých řemeslných technik.

Původně štukatérské postupy aplikuji tak, abychom se mohli zrelaxovat s přírodními (nejen hliněnými) povrchy v pohodlí a teple u stolu. Všechny informace, které se na kurzech dozvíte, jsou navíc esenciální i pro aplikaci hlazených přírodních omítek na vaše stěny.

Témata:

• Dorodango - úžasná japonská relaxační technika výroby leštěné hliněné koule, víc o ní v článku na mém webu

• OTSU - japonská technika hlazené hliněné omítky

• Tadelakt - také zván marocký štuk, o kterém píšu podrobněji na blogu

• a další

Pokud zvažujete účast, ráda si vás zapíšu na waiting list a dám vám přednostně vědět, až budou jasné podrobnosti k jednotlivým akcím. Můžete tak učinit přímo na stránce kurzů či odpovědí na tento dopis.

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

To je ode mě protentokrát vše.

Jestli vám v hlavě vrtá nějaká otázka, připomínka, cokoliv, tak neváhejte odpovědět na tento e-mail. Není nic jednoduššího.

Přátelé, mějte skvělé dny a kveťte!

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

S nadsázkou se právě vracím z dočasné Mekky přírodních stavitelů - pražských Holešovic. :)

Ještě slyším hlasy řečníků a dozvuky debat. Také si živě vybavuji ticho při soustředěné tvorbě účastníků. Ti si totiž na můj stánek přišli natáhnout vlastní hliněnou omítku.

Bylo to celé stmelující, osvěžující, podporující, inspirující.

Tak jsem se rozhodla, že tohle vydání bude výjimečně ohlédnutím za posledními dny strávenými na Natural Homes Conference & Příběhů domů 2025.

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Hlína není hnědá!

Teda hlína samozřejmě hnědá být může a většinou i je. Ale co je zajímavé, že hlín existuje velká spousta a mají různé barvy. A tam, kam na barevném kruhu nedosáhne příroda skrz vrstevnice jílů, lze použít přírodní pigmenty.

Protože se lidé poslední dny na konferenci hodně divili tomu, jaké podoby hlína (potažmo hliněná omítka) může mít, musela jsem to napsat i sem. Já už to za ty roky vím a beru to jako samozřejmost, ale vy třeba nemusíte.

Tak teď už to víte taky! :)

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

• Hlína k sežrání

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Zatočit nebo vyhladit? Toť otázka

Otázka, kterou mi návštěvníci konference opakovaně pokládali.

Hliněná omítka může být provedena v bezpočtu barev, ale i struktur.

Základní je rozdělení na točený (filcovaný) štuk a štuk hlazený.

Točení je nejčastější úprava. Po nanesení omítky hladítkem na zeď chvíli počkáme. Ve správnou chvíli, kdy je povrch omítky vlhký, ale již zavadlý, začneme namočenou houbou poprvé točit. Točení pak může proběhnout v různých technologických momentech ještě 2x až 3x.

Hlazený povrch tkví v tom, že omítku po nanesení hladíme různými nástroji. Dobře poslouží měkká nerezová hladítka, plastová hladítka, ale i kámen či igelitový sáček. Hladíme tak dlouho, dokud nejsme spokojeni s výsledkem. Takový povrch lze obvykle s notnou dávkou trpělivosti vyleštit i do vysokého lesku. A za jistých podmínek se stává voděodolným.

Rozdělení uvádím proto, že na konferenci za mnou přišla Markéta z Hliněného domu s tím, že se jí podařilo vyvinout hliněnou stěrku.

Ta je velmi jemná a má téměř konzistenci barvy. Těším se, že až zpracuju vzorky a trochu si s materiálem pohraju, určitě podám podrobnější zprávy!

Ale už teď vím, že jde o přírodní alternativu a tedy konkurenci pro betonové/cementové dekorativní stěrky, které jsou bohužel často plné chemikálií.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

• Nesmrtelnost hlíny

Závěrečný první rozhovor

Možná jste někteří už postřehli informaci o tom, že právě makám na prvním podcastu o přírodním stavitelství v ČR.

Původně jsem projekt pojmenovala názvem Fajront a vytvořila jsem pro něj vizuály, stránky na sítích atd. Pak se mi ale ozvali z Ostravy, že prý chystají podcast se stejným názvem. Rozhodla jsem se jim ustoupit a celé to překopat.

Nový název Divocast kombinuje slova “podcast”, “div”, “divoká”. V podcastu vedu rozhovory s lidmi, kteří se motají kolem přírodních staveb. Vedu je podle sebe a ptám se na věci, které mě zajímají. Nekloužu po povrchu, snažím se s hosty jít do hloubek.

Po skončení konference jsem nad čajem a medovníkem vyzpovídala jednoho z účastníků/přednášejících. Jeho jméno si zatím nechám pro sebe, ale brzy vyšlu rozhovor do světa. I já věřím, stejně jako tento host, že to, co nejvíce inspiruje, jsou lidské příběhy. Pojďte se do nich se mnou zaposlouchat.

Rozhovor najdete na běžných platformách (Spotify apod.), ale i na webu divocast.cz, který je v tyto dny ještě ve výstavbě.

Co dalšího se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Hlinařské rekvalifikační kurzy

Každoročně pořádáme ve Sdružení hliněného stavitelství spoustu kurzů. Sama jsem kurzy prošla a mohu je vřele doporučit úplně všem.

Startují 10.4. (hliněný zedník a omítkář) a 12.6. (dekoratér) v krásných prostorách bývalého pivovaru v Hostimi (okres Znojmo).

→ Ekofest

Oslavte Den Země i s přírodními materiály, akce vhodná pro celou rodinu, 26. dubna 2025, Praha, Malešický park

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

Loučím se, protože za chvíli omítám slamák nedaleko řeky Berounky. Tentokrát přiloží ruku k dílu i zákazníci, tak jim (i mně) držte palce.

Jestli vám v hlavě vrtá nějaká otázka, připomínka, cokoliv, tak neváhejte odpovědět na tento e-mail. Není nic jednoduššího. :)

Za přízeň a velkou podporu DĚ-KU-JE-ME my obě - hlína i já.

Mějte se báječně a žijte dobře!

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a brzy spustím historicky první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.

Víte, že hlína je jediná svého druhu?

Hlína je velmi výjimečný materiál. Neříkám to jen proto, že je moje celoživotní láska.

Opravdu neexistuje nic podobného. A ač svátek svatého Valentýna neprožívám, rozhodla jsem se pod jeho dojmem k malému řemeslnickému vyznání.

Dozvíte se, proč je hlína k sežrání a taky, že je vlastně věčná a nesmrtelná. A taky pozvu na dubnový sraz srdcařů. <3

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Hlína k sežrání

Neznám jiný stavební materiál, který vám může po pozření jen prospět. Ale následujícími řádky samozřejmě k ničemu nenabádám… :)

Půdu jedli lidé odedávna především v Číně nebo Spojených státech. Sloužila především jako lék, který mimo jiné zlepšuje zažívání a léčí střevní problémy.

Historie konzumace hlíny sahá až do starého Říma, ale dokonce i v Německu si ve 20. století lidé mazali jílovitou hlínu na chleba místo másla.

Hlína obsahuje železo, kalcium, vanad, magnezium a mangan, což jsou nedostatkové prvky především při hladomorech.

Zelený jíl se například využívá jako podpůrná léčba ekzému a lupenky, akné, na nečistou pleť, artrózu i osteoporózu, na likvidaci kvasinkových infekcí i na hubnutí. Zelený jíl umí možná pro někoho paradoxně účinně pomoci zároveň při zácpě i průjmu.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

• V obýváku jako v lese…

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Nesmrtelnost hlíny

Už jsme si řekli, že je hlína děsně živá. A to za všech okolností.

Ale víte, že hlína je taky nesmrtelná?

Totiž…

Pravda je, že na omítky můžete použít hlínu, kterou jste získali třeba při kopání základů. Co může být víc lokální? Ta hromada hlíny už nevypadá jako otravná starost, že?

Hlínu můžete prostě a jednoduše použít znova a znova a znova. Takže až se budete stěhovat z toho pronajatého panelákového bytu, naškrábejte si ji zpátky do pytlů a můžete ji natáhnout klidně jinde. Nebo z ní udělat rovnou hliněnou podlahu. Tak!

A pak? Až jednou potomky vašich potomků vašich potomků hlína na zdech i podlaze omrzí (vysoce nepravděpodobné!), mohou ji prostě hodit zpátky na zahradu. A ještě se jim v ní urodí luxusní rajčata.

Není jenom 100% recyklovatelná, ale dokonce upcyklovatelná.

Jednoduše dokonalost.

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

• Tkaninu na stěnu

Konference srdcařů

Natural Homes Conference & Příběhy domů 2025

Sice mě vítr zavál do Prahy, ale dobře vím, že od nás ze Zlínska pochází spousta srdcařů. Takže i srdcařů, kteří zasvětili svůj život přírodnímu stavitelství. Některé jsem měla tu čest poznat. Jedním z těch borců v nejlepším slova smyslu je Viktor Karlík.

Viktor (o. s. Baobaby) má na kontě mraky skvělých nápadů, projektů a akcí. A v dubnu se koná v Praze jedna z nich. Přibližně před 8 lety jsem si právě s ním poprvé sáhla na stavební hlínu.

Konference suverénně vyčnívá nad vše, co se v ČR poslední roky odehrává. Jde o obrovský zdroj inspirace a hlavně praktických informací a cenných kontaktů. Pokud vás přírodní stavby z jakéhokoliv důvodu zajímají, neváhejte a přijďte.

Já tam budu s praktickou ukázkou hliněných omítek taky a ráda vás všechny uvidím!

Místo konání: KZ Domovina, Praha - Holešovice
Termín: 4.-6.4.2025

Podrobnosti najdete na FB události.

Co dalšího se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Hliněné sdílení

Blok krátkých přednášek o stavební hlíně, vhodný pro širokou veřejnost, 7. březen 2025, Brno

→ Veletrh CONECO

Pokud budete mít čas a cestu do Bratislavy, tak se zajděte podívat do pavilónu ekostaveb. Akce se velmi aktivně zúčastní i přátelé ze slovenského sdružení ARTUR. Taky milujou hlínu! 2.-5.4.2025

→ Hlinařské rekvalifikační kurzy

Každoročně pořádáme ve Sdružení hliněného stavitelství spoustu kurzů. Sama jsem kurzy prošla a mohu je vřele doporučit úplně všem.

Startují 10.4. (hliněný zedník a omítkář) a 12.6. (dekoratér) v krásných prostorách bývalého pivovaru v Hostimi (okres Znojmo).

→ Ekofest

Oslavte Den Země i s přírodními materiály, akce vhodná pro celou rodinu, 26. dubna 2025, Praha, Malešický park

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

Anketa

Jedním kliknutím mi moc pomůžete. Odbourám tak paralýzu z výběru z obrovského množství témat. Děkuju :)

Už musím jít, protože odpoledne přednáším v Brně na Hliněném sdílení. Zazní spousta zajímavých informací a dá se na to mrknout i online.

A jestli vám v hlavě vrtá nějaká otázka, připomínka, cokoliv, tak neváhejte odpovědět na tento e-mail. Není nic jednoduššího. :)

Mějte se skvěle!

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a brzy spustím historicky první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Fajront.

ó přesladké Benátky

V minulém dopise jsem vám poslala anketu, ve které pátrám po tom, o kterých technikách přírodních štuků byste se chtěli dozvědět víc. Ze sesbíraných dat mi vypadla první technika, kterou vám stručně představím - Benátský štuk. A protože mě váš názor fakt zajímá, tak anketu s drobnou obměnou nechávám na konci dopisu.

Tradiční Perlou v blátě bude jedna z úžasných vlastností hliněné omítky - její pozitivní vliv na mikroklima v interiéru. A v sekci Tip hliněné zednice vám povím o zkušenostech se zpevňováním omítek.

Jdeme na to.

Marmorino & benátský štuk

Vápenné štuky mají tisíciletou tradici a každá starověká civilizace si vyvinula své vlastní verze. Jedním z nich nejušlechtilejších je italské marmorino, původně ceněné pro svou odolnost a trvanlivost.

Benátští mistři však tento materiál povýšili na dekorativní umění, aniž by ztratili jeho funkčnost. Dodnes můžeme vidět fasády z renesance, kde marmorino odolává času.

V 50. letech přinesl marmorinu nový život architekt Carlo Scarpa, který ho elegantně kombinoval s betonem, sklem či nerezovou ocelí.

Co dělá marmorino tak výjimečným? Jeho složení: hašené vápno, mramorová moučka a lněný olej, které mu dávají vlastnosti přírodního mramoru. Textura se odvíjí od jemnosti mramorové moučky, takže výsledný povrch může být hrubý i lesklý. Barva se upravuje přírodními pigmenty, přidáním slídy se docílí větší hloubky, zatímco cocciopesto (cihelný prach) dodá tradiční vzhled.

Finální úprava se provádí mýdlem, včelím voskem nebo difuzními lazurami. Úspěšná aplikace však vyžaduje zkušené ruce – drobné odchylky ve způsobu nanášení mohou zásadně ovlivnit konečný výsledek.

A víte, jaký je rozdíl mezi marmorinem a benátským štukem?

Benátský štuk je jemnější a lesklejší verzí marmorina, obvykle se nanáší ve třech vrstvách a vrchní vrstva se leští do vysokého lesku. Marmorino se aplikuje ve dvou vrstvách a má sametově matný, mediteránní vzhled.

Pokud vás zajímá víc, doporučuji knihu Clay and lime renders, plasters and paints od Adam Weismann a Katy Bryce.

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

V obýváku jako v lese…

Stavba domů z přírodních materiálů, jako je například hlína, může mít mnoho pozitivních dopadů na zdraví obyvatel a uživatelů domů.

Umělé stavební materiály, jako jsou plastové izolace a barvy, mohou uvolňovat toxické chemické látky, které mohou způsobovat nejrůznější zdravotní problémy, jako jsou například migrény, alergie nebo astma. Podle Světové zdravotnické organizace je znečištění vnitřního prostředí odpovědné za více než 4 miliony úmrtí ročně.

Studie z roku 2010 provedená v Německu prokázala, že lidé, kteří žijí v domech postavených z přírodních materiálů, mají výrazně nižší hladiny stresových hormonů v krvi než ti, kteří bydlí v domech s umělými materiály. Tyto výsledky potvrzují, že přírodní materiály mají pozitivní vliv na lidské zdraví a pohodu.*

Hlína má mimo jiné schopnost regulovat vlhkost, což je důležité pro zdravé prostředí v místnosti. Hlína také snižuje hladinu elektromagnetického záření, což může pomoci ulevit od stresu a zlepšit spánek. V neposlední řadě je hlína znovupoužitelná, takže je udržitelná a šetrná k životnímu prostředí.

*Kolarik, B., et al. "The impact of interior design on indoor climate and comfort in contemporary housing." Building and Environment 45, no. 1 (2010): 35-40

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

• Hlína v exteriéru

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Tkaninu na stěnu!

V konvenčním stavitelství se naprosto běžně používají tzv. armovací tkaniny, což je pouze vzletný název pro obyčejnou perlinku. Jejím úkolem je, při správném použití, zvýšit pevnost a pružnost omítky a zabránit vzniku nechtěných prasklin.

Přírodní alternativou k této síťce složené ze sklovláken, je pak juta. Má trošku slabší schopnost zabránit prasklinám, trochu hůř se s ní pracuje, ale zato je možné její zbytky klidně hodit na kompost.

Ať zvolíte jednu, nebo druhou variantu, tak pamatujte na:

• přesah při napojování (obvykle 10 cm)

• správnou orientaci (tkaniny fungují jen kolmo!)

• to, že tkanina by měla být v některé z vrstev co nejblíže povrchu (ale samozřejmě nemá být vidět)

• to, že mezi perlinkami jsou velké rozdíly a čím menší oko, tím lepší vlastnosti

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

• Hladítko, co pohladí

Co se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Hliněné sdílení

Blok krátkých přednášek o stavební hlíně, vhodný pro širokou veřejnost, 7. březen 2025, Brno

→ Natural Homes Conference & Příběhy domů

Velká konference přírodního stavitelství, vhodná pro širokou veřejnost i profíky, 4.-6. duben 2025, Praha

→ Ekofest

Oslavte Den Země i s přírodními materiály, vhodná pro celou rodinu, 26. dubna 2025, Praha, Malešický park

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

Anketa

Už musím letět na stavbu. Ale těším se, až vám z ní zase přinesu nějaké poznatky. A jestli vám v hlavě vrtá nějaká otázka, připomínka, tak neváhejte odpovědět na tento e-mail. Není nic jednoduššího. :)

Mějte se skvěle!

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska a sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic.

Po hlavě do bláta

Zvu vás hned z kraje tohoto čistého, voňavého a zbrusu nového roku, abyste se se mnou trochu umazali od hlíny, protože…

Při bilancování nad rokem uplynulým (s pomocí YearCompass a Kreativní kompas Michelle Losekoot - oba vřele doporučuju!) mi došlo, že je čas pustit se i v Praze do realizace kurzů zaměřených na přírodní štuky.

Jste srdečně zváni! A abyste věděli kam, hned příště začnu se stručným představením všelijakých technik omítek, štuků, stěrek z čistě přírodních materiálů. To je moje doména.

Ale kde začít? Existuje tolik možností, že budu muset volit téměř jako Sofie. Zachraňte a ušetřete mě rozhodovací paralýzy vyplněním ankety na konci tohoto dopisu.

~ Prosím a děkuju :)

A teď už šup do hlíny!

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Hlína na fasádu?

Lidé se často ptají, jestli je hliněná omítka vhodná ven. Ano, ovšem s jednou klíčovou komponentou…

A tou je… Necháte se poddat?

Búúúúú?

Kravinec! Ano, hovno.

Prozradím vám utajený recept prověřený staletími. Ale nesmíte si ho nechat pro sebe.

Je následující: hliněná omítka z jílů, písku, kravince, smíchaná s vodou a tři dny odleželá. Tato fermentovaná hliněná omítka je pak vhodná k použití v exteriéru. U hliněné fasády ale stejně počítejte s tím, že časem eroduje na návětrných stranách.

Vhodnější je dát si hlínu do interiéru a venku použít jinou difuzně otevřenou variantu. Skvěle poslouží například vápenná omítka, která se dá také pigmentovat a provést tak, že náhodný kolemjdoucí si řekne “to je hlína!”.

Ideální je, když s hliněnou fasádou počítá už architekt a navrhne se odpovídající řešení již v projektu - dostatečný přesah střech, sokly apod.

Dřívější perly:

• Hlína je Ž-I-V-Á

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Hladítko, co pohladí

Všimli jste si ve stavebninách či hobbymarketech někdy rozdílů v hladítkách?

Jasně, že se liší velikostí, materiálem provedení samotného hladítka, ale i madla… Až se příště octnete v podobném svatostánku bláznů, co berou rádi věci doslova do svých rukou, všimněte si jiného detailu: zaoblení dvou, nebo všech čtyř rohů nástroje.

Prozradím vám, že tato “zjemněná” hladítka se od těch “ostrých” liší rozhodně v cenách. A to klidně i dvojnásobně. A to ani nebudu začínat o benátských hladítkách, o samurajských japonských z ušlechtilé oceli atd.

Pokud budete mít zaoblené jen dva rožky, nemusíte ztratit všechny ostré, protože i ty je často potřeba mít po ruce. Kdo někdy omítal, tak ví, že není času nazbyt a všechen arzenál je potřeba mít ideálně už v ruce.

Tento oblouček je Detail s velkým D., protože:

• jeho absence může proměnit vaši práci s perlinkou či jutou v noční můru

• jste s ním schopni vytvořit rovný a konzistentní povrch, protože nezanechá rýhy

• práce s ním vyloženě těší

Tip navíc: toto zaoblení si můžete snadno vytvořit s pomocí úhlové brusky a řezného kotouče na železo, zvládla jsem to taky

Moje dřívější tipy:

• Není páska jako páska

Co se děje?

~ hliněné akce offline i online ~

→ Hliněné sdílení

Blok krátkých přednášek o stavební hlíně, vhodný pro širokou veřejnost, Únor/březen 2025, Brno

→ Natural Homes Conference & Příběhy domů

Velká konference přírodního stavitelství, vhodná pro širokou veřejnost i profíky, 4.-6.4.2025, Praha

→ Ekofest

Oslavte Den Země i s přírodními materiály, vhodná pro celou rodinu, 26.4.2025, Praha, Malešický park

~~~

Víte o dalších akcích, které by stály za zmínku? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, v odpovědi na tento dopis a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

Anketa

Pozvedněme fanky a přiťukněme si společně na tvůrčí rok 2025! Ať se nám podaří ty správné (nejen stavební) projekty začít, zažít a zakončit.

Denisa *

Pokud vám Hlinoviny někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Odebírat Hlinoviny

* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska a sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic.

Máte-li chuť, neváhejte mi odepsat něco o sobě a svém vztahu k hlíně, motivaci… Nad monology preferuju dialogy!

Zima, čas setkávání

Nejen v přírodním stavitelství je obvykle zima dobou klidu nářadí. Přírodní omítky se v exteriéru dělat moc nedají a omítat v promrzlých interiérech taky není nic moc. Jde tak o ideální čas (oborových) setkávání. Níže píšu seznam akcí, kam stojí za to se vypravit.

Perly v blátě

~ zajímavá fakta o hlíně ~

Poslední výzkumy hliněných omítek ukazují hodně zajímavá data. Hlína je opravdu živý materiál. Není divu, že je nám v její přítomnosti tak dobře. Pokud si potrpíte na tvrdá data, tak mrkněte na přednášku Denisy Jančaříkové z VÚSH a.s. nebo prezentaci Michala Navrátila k biologii hliněných omítek.

V jedné hroudě povrchové hlíny se skrývá tolik mikroorganismů, kolik je lidí na této planetě. V 1 gramu hlíny je až 5 000 druhů mikroorganismů.

Tipy hliněné zednice

~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~

Není páska jako páska

Napadlo vás někdy, že je důležité, jaké lepící pásky při stavbě/rekonstrukci/drobných opravách použijete? Většina lidí ve stavebninách vybírá podle ceny - vždyť co je na tom. Taky jsem to tak měla....

Dokud nenastaly první nepříjemné komplikace při následném odstraňování pásky z jiných povrchů, dřevěných trámů, rámů oken apod. Zdánlivé ušetření pár korun vás ve výsledku klidně může stát den nepříjemné práce navíc.

Bacha na agresivní plastové /oranžové a žluté pásky/ a jejich silná lepidla.

Pokud už je použít musíte, protože na daném povrchu nic jiného nechce držet, tak se je snažte bezprostředně po práci zase odstranit.

V případě, že po stržení pásky zůstane na hladkém povrchu zbytek lepidla, tak zapomeňte na odmašťovadla, ředidla - mně nikdy nefungovaly. Jako nejúčinnější se mi osvědčilo mechanické čištění za použití jedlého oleje.

Taky je dobré vědět, že např. na čerstvě naolejované trámy se vám nepřilepí sebedražší páska. I návaznosti prací je tedy potřeba plánovat opatrně a s rozmyslem.

Já si nejvíc oblíbila modré papírové/krepové pásky (viz fotka), které používám na:

→ ochranu okolních povrchů

→ vymezení různých druhů omítek

→ přechody mezi různými povrchy

→ ... a v podstatě téměř na vše

Je dobré mít na paměti, že přilnavost krepových pásek se po výrazném namočení sníží. A na vlhkém/sprašném povrchu papírová páska nebude držet nejspíš vůbec.

Existují i mnohé další ekologické varianty, jako je například hnědá páska, která má sice nižší přilnavost, ale je poměrně levná a v mnoha případech postačí.

Co se teda děje?

~ hliněné akce offline i online ~

Níže jsem sepsala seznam některých akcí, kde bude řeč o hlíně. Pokud některou z nich nestíháte, nevěšte hlavu, protože v podobném termínu se budou konat zase za rok.

→ Československé setkání hlinařů

Každoročně probíhá na Slovensku nedaleko Bratislavy Československé setkání hlinařů.

Tentokrát se vedle spousty nabušených přednášek chystá návštěva výrobní haly slaměných panelů EcoCocon.

Termín: 6.-7.12.2024

Organizátor: OZ Artur

Místo: Hrubý Šúr, Slovensko

Vhodné spíše pro: Profesionály

→ Zdravé domy

Konference o přírodním a ekologickém stavění nejen z hlíny. Podrobnosti a aktuální program najdete v této FB události. Na akci je zapotřebí se registrovat a zajistit si včas vstupenku.

Termín: 13.12.2024

Organizátor: Sdružení hliněného stavitelství z.s.

Místo: Brno

Vhodné spíše pro: Profesionály i veřejnost

→ Hliněné sdílení

Blok krátkých přednášek primárně řemeslníků a firem pracujících s hlínou. Akce vhodná pro širokou veřejnost, kde se dozvíte, co je v branži nového.

Termín: Únor/březen 2025

Organizátor: Sdružení hliněného stavitelství z.s.

Místo: Brno, Fakulta architektury VUT

Vhodné spíše pro: Širokou veřejnost

→ Natural Homes Conference & Příběhy domů

Po pár letech zimního spánku znova přichází úžasná pražská konference. Je nabušená inspirací a můžete tam získat hromadu praktických informací z oblasti přírodního stavitelství. Během konference se dozvíte o nejnovějších technologiích, ekologických materiálech a inovacích, které podporují zodpovědný přístup ke stavbě a bydlení.

Více ve FB události.

Termín: 4.-6.4.2025

Organizátor: o.s.Baobaby a Ekodům

Místo: Praha, Kulturní dům Domovina

Vhodné pro: Profesionály i veřejnost

→ Ekofest

Ku oslavám Dne Země se koná akce, kde se budete moci také osobně setkat s hliněnými omítkami a štuky, přičichnout si, dotknout se jich. Ekofest je každoroční festival ekologických organizací pod širým nebem.

Termín: 26.4.2025

Místo: Praha, Malešický park

Vhodné spíše pro: Veřejnost

~~~

Víte o dalších akcích, které jsem neuvedla? To je skvělé! Napište mi o nich, prosím, na hlinoviny@hlinajelaska.cz a já je omrknu a zmíním v příštím newsletteru.

Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska a sdružuji řemeslnice v Cechu řemeslnic.

Máš-li chuť, neváhej mi odepsat v něco o sobě a svém vztahu k hlíně, motivaci… Nad monology preferuji dialogy!

Tak díky za přečtení a budu se těšit zase příště! :)

Denisa

Pokud ti Hlinoviny někdo přeposlal a chceš je taky odebírat, můžeš:

Odebírat Hlinoviny

Mávám! Díky, že ses přihlásil(a)!

Vyslala jsem ho já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska a sdružuji řemeslnice v Cechu řemeslnic.

Jsem moc ráda, že tě stavební hlína zajímá a vynasnažím se, aby tě doručení Hlinovin do e-mailové schránky vždycky těšilo alespoň zpola tak, jako těší práce s hlínou mě. :)

~~~

Pár praktických…

• Hlinoviny ti budu posílat jednou měsíčně rovnou do e-mailu. Můžeš taky mrknout na archiv, kde budou dostupná všechna vydání.

• Dozvíš se v nich o tom, co zrovna hýbe světem moderní stavební hlíny a taky ti dám praktické rady ze stavby, ale i tipy na akce, knihy, zajímavé zdroje.

• Pokud Hlinoviny nebudeš moct najít, koukni do složky Spam nebo na kartu Promo a přesuň tento e-mail do hlavní doručené pošty.

Ještě jednou díky a budu ráda, když Hlinoviny doporučíš dál, pokud je budeš považovat za přínosné.

~~~

P. S. Máš-li chuť mi napsat něco o sobě a svém vztahu k hlíně, motivaci, vůbec neváhej! Nad monology preferuji dialogy. Nejlépe piš na adresu hlinoviny@hlinajelaska.cz.

Subscribe now