🜃 Hlinoviny #14 ~ Konec.
Proč práce s hlínou dává tělu to, co dnešní zrychlený svět bere...
Ssst! Elektronický holub u tebe právě upustil ještě horké vydání Hlinovin.
Přijde mi, že dneska máloco opravdu končí.
Rozhovory na sítích zůstávají otevřené. Práce plná jedniček a nul rozpracovaná. Spousta věcí běží pořád dál, i když se k nim zrovna nikdo nevrací.
Snažíme se vypnout. Nic aktivně neděláme, ale hlava zůstává pořád ve střehu. Něco je rozdělané. Něco čeká. Neukončenost se stala běžným stavem.
Začala jsem si toho všímat při opakovaných otázkách, proč jsem se vlastně začala věnovat řemeslu. Dnes a denně vidím, jak silně na nás působí činnosti s jasným začátkem, průběhem a koncem – a jak znatelná je úleva, když se něco dá opravdu dodělat a pustit.
Možná i proto dnes tolik lidí přitahuje práce se stavební hlínou. S materiálem, který reaguje okamžitě a umožňuje proces opravdu dokončit – a tím dává tělu něco, co mu dnešní svět často bere.
🦪 Perly v blátě
~ zajímavá fakta o hlíně ~
Když se na práci s hlínou podíváme přes biologii člověka, začne spousta věcí zapadat.
✅ Konec
Ten pocit známe všichni.
Je hotovo. Můžeme to pustit.
V evoluční biologii a neurovědě se pro takový proces používá pojem uzavřená smyčka (closed-loop process). Jde o činnost, která má jasný začátek, průběh a konec – a dává mozku jednoznačnou informaci, že situace je vyřešená.
Lidský mozek se po většinu evoluce vyvíjel právě v takových podmínkách. Dokončení znamenalo bezpečí. Nedokončení nutnost zůstat ve střehu.
Když se smyčka uzavře, klesá aktivita systémů spojených s pohotovostí a kontrolou. Nervový systém může opustit režim „hlídání“ a přejít do klidnějšího stavu. Napětí povolí. Pozornost se uvolní.
Práce se stavební hlínou funguje přesně takhle. Má jasný začátek i konec. Nedá se nechat rozdělaná.
✋ Ruce
Jakmile začneme pracovat rukama, pozornost se přesune z abstraktního přemýšlení k tělesnému vnímání.
Ruce mají v mozkové kůře mimořádně velké zastoupení. Jsou hlavním smyslovým rozhraním pro poznávání světa: tvar, váha, odpor, tlak. Evolučně šlo o klíčový nástroj přežití.
Stavební hlína reaguje okamžitě. Změníš tlak – změní se tvar.
Vzniká uzavřená senzoricko-motorická smyčka (sensorimotor loop): pohyb → zpětná vazba → úprava pohybu.
Materiál klade odpor, ale čitelný. Mozek nemusí plánovat dopředu ani vyhodnocovat složité scénáře.
🧠 Málo proměnných
Mozek musí neustále rozhodovat, co je důležité a co ne.
Čím víc proměnných, tím větší zátěž.
V biologii a kognitivní psychologii se mluví o kognitivním zatížení (cognitive load) – množství informací, které musí mozek zpracovat najednou. Lidský mozek se vyvíjel v prostředí, kde jich bylo málo.
Práce se stavební hlínou pracuje jen s několika základními proměnnými:
materiál, tlak, vlhkost, čas.
⏱️ Rytmus
Při opakované práci si tělo postupně najde vlastní tempo.
Neřídíš ho vědomě. Prostě se ustálí.
Biologicky jde o motorickou synchronizaci (motor entrainment) – sladění pohybu, dechu a pozornosti do jednoho rytmu. Tento princip známe z chůze, manuální práce i jiných opakovaných činností.
🧱 Tipy hliněné zednice
~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~
Umění přestat
Myslím, že v dnešním “světě bez konců” máme problém s věcmi včas přestat.
Vidím to jak u lidí, kteří se se stavební hlínou potkají poprvé – tak i u sebe.
Takový moment nastává obvykle ke konci práce. V okamžiku, kdy už je omítka téměř hotová, tak ruce začnou zpomalovat samy od sebe. Nemusíme nad tím přemýšlet. Pohyb je jemnější, opatrnější, jako by tělo už vědělo, že se blíží konec…
A právě tehdy vstoupí do hry hlava:
Počkej. Ještě to není ono.
Tady to je šišaté.
Ještě jeden tah a bude to lepší.
Už je skoro hotovo.
Ale omítka už další dotek vlastně nepotřebuje. Povrch vysychá a hlína přestává odpovídat tak ochotně jako před chvílí. Ruce to cítí hned.
Hlava má však připravené další argumenty.
Tohle přece není moc.
Jen to chceš udělat pořádně.
Když už jsi tady, tak to dotáhni!
A tak někdy poslechnu.
Ještě se dotknu. Ještě uhladím. Ještě něco opravím.
Ten další dotek už to ale nezlepší, často spíš naopak a tělo to vědělo daleko dřív.
Jak těžké je někdy poznat chvíli, kdy je nejlepší skončit?
Až později mi došlo, odkud je mi ten hlas tak povědomý…
Ještě před šesti lety jsem pracovala ve světě jedniček a nul.
Ve světě, kde žádný konec není definitivní.
Ctrl + Z.
Vrátit zpět.
Otevřít znovu.
Uložit jako novou verzi.
Ještě jeden draft. Ještě jedna úprava. Ještě jeden komentář do vlákna.
E-maily bez poslední tečky.
Chaty, které nikdy neskončily.
Rozdělaná práce, ke které se dá kdykoliv vrátit, protože technicky vzato není nikdy hotová.
V tomhle světě je “ještě” výchozí nastavení.
Ještě odpovědět. Ještě to doladit. Ještě to neposílat.
A tak si na ten hlas zvykneme.
Na pochybovače, který se tváří rozumně, efektivně a pečlivě – ale neumí skončit, protože nikdy nemusel.
O to silnější je pak střet s materiálem, který žádné Ctrl + Z nemá.
Když je povrch dotažený.
Když další dotek už nic nezlepší.
Když se objeví hranice, přes kterou už jdeme jen za cenu ztráty.
Měla jsem možnost navštívit oba dva světy.
Ten digitální, kde se dá všechno otevřít znovu.
A ten fyzický, kde konec opravdu končí.
V evoluční biologii se schopnost rozpoznat a přijmout konec činnosti označuje jako action termination – a je to dovednost, kterou svět bez fyzických hranic systematicky netrénuje.
Pro mě je tohle připomínka, že naslouchání tělu není technika ani filozofie, ale praktická dovednost – v práci, ve zdraví i v odpočinku.
🗓️ Kde se potkáme?
~ hliněné akce offline i online ~
✅ Hlazená série kurzů – Dorodango
Pokud si to, o čem jsem dnes psala, chce vyzkoušet v praxi, v únoru v Praze proběhne pilotní kurz dorodanga.
Dorodango je koule z hlíny a vody. Bez pojiv, bez vypalování.
Pro mě je to hlavně jednoduchý model soustředěné práce: má jasný začátek, průběh a konec – a postup se nedá obejít ani uspěchat.
Vše podstatné najdete na stránce kurzu.
Odkaz přidávám sem.
→ Konference Zdravé domy
Vědecká konference Zdravé domy 2026 na téma Budoucnost stavění z nepálené hlíny. Výzkum, vzdělávání a experimenty. Konference je možné zúčastnit se také online.
6.2.2026, Brno
→ Hliněné sdílení
Přednáškové odpoledne pro všechny, které zajímají možnosti využití nepálené hlíny ve stavebnictví. Přednášet budou řemeslníci, zástupci firem pracujících s hlínou a zástupci akademické obce.
Tentokrát na sdílení vystoupím s čerstvými informacemi, technikami a zajímavostmi z Maroka.
6.2.2026, Brno
Závěrem tohoto vydání bych nám všem chtěla do roku 2026 popřát, abychom u sebe všichni alespoň trošku rozvinuli umění skončit. Prospěje nám to.
Děkuju, že jste tu! 💛
Denisa *
* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a minulý rok jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.