🜃 Hlinoviny #9 ~ úsvit hlíny
Když prostor s hlínou v světle měkne
Ssst! Elektronický holub u vás právě upustil ještě horké vydání Hlinovin.
„U nás je teď večer prostě jiný,“ říkala mi jedna klientka asi měsíc po dokončení. „Stačí rozsvítit malou lampičku a najednou je klid. Těžko se to popisuje… ale je to jiné. Měkčí. Příjemnější.“
Mluvila o hliněných omítkách. A já jí rozuměla.
Hlína světlo neodráží ostře zpátky jako bílá stěna. Není lesklá, neoslňuje.
Spíš světlo trochu pohltí a rozptýlí. A co z něj pustí zpět do prostoru, je světlo specificky atmosférotvorné.
Pamatuju si, jak jsme jednou dokončili světlou omítku – takovou do pískova.
Bylo pozdní odpoledne, slunce šlo z boku, stěna ještě trochu vlhká. A najednou to celé vypadalo úplně jinak než dopoledne. Nikdo z nás to nahlas nekomentoval, ale všichni jsme to cítili…
Od té doby se dívám na omítky i z jiného úhlu. Z pohledu světla. Vliv má barva, struktura, odstín, ale i to, jak se po zdi linou sluneční paprsky či odkud míří silná žárovka.
A právě o tom, jak moc to může změnit pocit z prostoru, tohle číslo Hlinovin je.
⚪ Perly v blátě
~ zajímavá fakta o hlíně ~
Hlína & světlo
Ne každé světlo se chová stejně. A ne každá zeď s ním totožně zachází. Hliněné omítky mají pár vlastností, kterých si možná na první pohled nevšimnete – se světlem však čarují.
Matný povrch rozptyluje světlo
Hliněná omítka má přirozeně matný, jemně strukturovaný povrch.
Světlo se na něm neláme – místo ostrého odrazu dochází k difuzi: světlo se rozptýlí do různých směrů. Díky tomu nevznikají na stěnách ostré přechody světla a stínu. Výsledek? Světlo je měkčí, plošnější, příjemnější pro oči. Místnost působí klidněji.
Zaoblená nároží u hliněných omítek přispívají k rovnoměrnějšímu rozptylu světla – světlo se nezastaví na hraně, ale plynule pokračuje dál, bez ostrých přechodů.
Barva a zrnitost mění dojem
Světlé omítky s jemným pískem světlo odrážejí víc než tmavé s hrubší strukturou.
Ale i stejný odstín se během dne mění – ráno vypadá jinak než večer. Za to může nejen typ světla (teplé/sluneční vs. studené/umělé), ale třeba i vlhkost vzduchu – hlína ji nasává a tím lehce mění povrch.
Hra mikrostruktur
Nejde jen o barvu. I jemná textura povrchu hraje roli.
Hladká hlína (např. technika Otsu) pustí světlo víc „po hladině“, zatímco zrnitější omítka ho rozptýlí víc do prostoru. Proto některé stěny působí klidně, jiné živě – i když základní výchozí surovina je stejná - jíl.
Tlumení oslnění
V místnostech s velkými okny nebo bílými stěnami/stropy může být někdy světla až moc. Hliněné omítky fungují jako přirozený regulátor – světlo změkčí, ztlumí, nepálí z něj oči.
Je to rozdíl, který člověk pozná hlavně večer, když už má za sebou celý den.
Je to podobné jako když si na počítači zapneš filtr modrého světla.
Nejde o barvu, ale o pocit, že můžeme zpomalit a oči si odpočinou.
A s hlínou se to děje tak nějak samo – bez filtru.
Jak si vede hlína oproti běžným povrchům?
Porovnat hliněnou stěnu s klasickou malbou nebo sádrokartonem je jako srovnávat lněné plátno s igelitem. Oboje zakryje zeď – ale každé jinak dýchá, reaguje a působí.
Zatímco moderní materiály světlo často řídí (ostře, funkčně), hlína s ním vede dialog.
A díky tomu prostor nepůsobí staticky – ale jako by byl neustále trochu v pohybu.
Dřívější perly:
🧱 Tipy hliněné zednice
~ zkušenosti na zlaté zednické lžíci ~
Kritik jménem boční světlo
Zepředu vypadá stěna dokonale. Svítíš si přímo na ni. Paráda. Majstrštyk. Jenže v tom začne zapadat slunce.
Kdepak paráda. Omyl! Iluze!
Jakmile totiž na stěnu zasvítí boční světlo (slunce, lampa, reflektor), ukáže se pravda.
Bude vidět každý přechod, tah, škrábanec, nedokonalost.
Tohle světlo umí stěnu akcentovat – někdy krásně, jindy nemilosrdně.
U všech bohů… Ale co s tím?
Mysli na světlo už při nanášení omítky. Kde je okno, kde bude lampa?
Přisviť si. Vezmi si mobil, nebo silnější zdroj světla a pusť jej šikmo po ploše. Co vypadá hladce zepředu, může z boku vypadat jak horská krajina.
Měň polohu. Často zdroj světla, není-li jím samo slunce, přesouvej.
Zvaž záměr. Chceš dokonalý, hladký povrch? Nebo texturu, která se bude během dne měnit? Obě varianty mají svoje kouzlo – hlavní je vědět, čeho chceš dosáhnout. A s tímto záměrem počítat v kontextu celého interiéru.
Moje dřívější tipy:
🎙️Rozhovor s Ondrou Netíkem
Právě stříhám další rozhovor do mého Divocastu, prvního podcastu v ČR, který se zabývá přírodním stavitelstvím.
Povídala jsem si s Ondrou Netíkem. Je nadšený stavitel‑samouk, permakulturní designér, spisovatel a vypravěč.
Čekání na tento divorozhovor si můžete zkrátit poslechem těch předchozích. Ať už s výrobcem hliněných omítek Picas Michalem Navrátilem, s kamnářem Honzou Křivonožkou či s první dámou řemesla hlinařského Ivanou Žabičkovou.
Rozhovory najdete na Spotify a pokud nechcete, aby vám nějaký budoucí unikl, přihlaste se k odběru na divocast.cz.
🗓️ Co se děje?
~ hliněné akce offline i online ~
→ Na podzim nebo v zimě by se mohlo objevit tradiční Hliněné sdílení nebo i konference Zdravé domy – akce, kde se potkává praxe s výzkumem a hlína se tam řeší ze všech úhlů. Sleduju to a dám včas vědět.
→ Hlazená série kurzů
Termín: únor 2026
Na základě projeveného zájmu chystám relaxační workshopy, kde se účastníci u dobrého japonského čaje a občerstvení naučí základy různých řemeslných technik.
Slyšeli jste třeba o Dorodangu?
Zvažujete účast? Projevíte-li zájem, mohu si vás přidat na waiting list a dát vám přednostně vědět, až budou jasné podrobnosti k jednotlivým akcím. Můžete to udělat přímo na stránce kurzů či odpovědí na tento dopis.
Tak zatím ahoj!
✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud vás moje práce baví a inspiruje a chcete ji podpořit, můžete mé pozvat třeba na virtuální kávu:
Děkuju, že jste tu! 💛
Denisa *
* Hlinoviny jsem vám poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Vedu projekt Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.