🜃 Hlinoviny #15 ~ Opravdový tadelakt
Marocké poznámky z kolébky tadelaktu o tradici, iluzích a odpovědnosti za výsledek...
Ssst! Elektronický holub u tebe právě upustil nové vydání Hlinovin - tentokrát trochu navlhlé.
Maroko
Tohle vydání píšu na otevřené terase původního několikapatrového domu z hlíny. Představuju si, že se odsud, podobně jako já teď, rozhlížel do krajiny někdy v 16. století místní caid, vůdce kmene. Popíjím silně slazený marocký čaj a srovnávám si myšlenky.
Jsou místa, kde je stavební hlína a přírodní povrchy stále samozřejmostí.
Dnes už ale i v Maroku rostou domy z betonu a různých bloků. Hlína z konstrukcí postupně mizí. Povrchy se ale pořád velmi často upravují hlazenou hlínou nebo tadelaktem. Možná i proto mají domy pořád tu typickou barvu, která Maroko na první pohled spojuje v jeden celek.
Maroko je považované za kolébku tadelaktu. Tahle technika vznikla dávno předtím, než se objevila v katalozích a na Pinterestu.
Přijela jsem sem prohloubit svou praxi, učit se původním technikám a postupům a podívat se na tadelakt očima místních řemeslníků.
Netrvalo ani den a přišla jsem o iluzi opravdového marockého štuku, jak se tadelaktu někdy říká, jako dokonale hladkého povrchu, u kterého se musí postupovat velmi opatrně a přesně.
Realita je tu totiž trochu jiná.
🦪 Perly v blátě
~ postřehy z Maroka ~
Některé věci se o tadelaktu nedozvíš z knih ani z katalogů, ale až přímo při práci.
Tadelakt tady není rovný.
A není to chyba ani výjimka. Povrchy jsou zvlněné, místy lehce křivé, někde je vidět tah nástroje. Cílem není přesná geometrie, ale celek a funkce. Naživo to působí přirozeněji než na fotkách, kde se často hledá dokonalá hladkost.
Praskliny se tu neberou jako selhání.
A nemluvím jen o jemných vlasových prasklinách. I ty výraznější jsou vnímané jako součást života materiálu. Sleduje se, jestli povrch funguje, ne jestli odpovídá představě dokonalosti.
Opravy jsou běžné a viditelné.
Když se něco poškodí nebo nepovede, opraví se to. Oprava zůstane čitelná. Nikdo se ji nesnaží skrývat. Je to stopa používání, času a práce ruky. Opravitelnost se tu bere jako vlastnost materiálu, se kterou se počítá.
Neřeší se, jestli je nástroj tradiční.
Na finální úpravy se běžně používají plastová hladítka. Důležité je, aby s nimi šla práce udělat dobře.
Postup se dodržuje, ale bez zbytečného tlaku.
Jednotlivé kroky mají své pořadí a smysl. Zároveň kolem nich není stres. Když materiál potřebuje víc času, dostane ho. Sleduje se stav povrchu, ne tabulka nebo stopky.
Způsob, jakým tadelakt zpracovávají Maročané, nejde jen tak slepě převzít.
Jiné klima, jiný provoz, jiná očekávání. V Maroku je větší tolerance k proměnlivosti povrchu i k opravám v čase. U nás se většinou počítá s vyšší mírou stability hned od začátku. I proto s tadelaktem v českém prostředí pracujeme trochu jinak.
Dřívější perly:
🧱 Tipy hliněné zednice
~ jak přenášet zkušenost do českého prostředí ~
Ze zmíněných pozorování vyplývá pár věcí, na které má smysl myslet, když se tadelakt řeší u nás.
Začíná to volbou místa.
Nejde jen o to, jestli je to koupelna nebo obývák. Důležité je, kde přesně se povrch objeví a jak se bude používat. Jestli se o něj bude opírat, jestli bude v dosahu vody, jestli kolem něj bude běžný provoz. Stejný tadelakt se chová jinak podle toho, kam ho dáme.
Tadelakt není bezúdržbový.
Nepotřebuje složitou péči, ale počítá s pozorností. Jemné čištění, rozumné zacházení, občasná obnova ochrany. Kdo s tím počítá dopředu, nebývá zaskočený.
Rozhoduje i to, co není vidět.
Podklad a příprava. V našich podmínkách mají větší váhu než barva nebo struktura. Když se tahle fáze podcení, dřív nebo později se to projeví.
Opravitelnost je výhoda, ne strategie.
Možnost lokální opravy je jedna z vlastností tadelaktu. Zároveň ale platí, že cílem by měla být stabilita a klid, ne kalkulování s tím, že se povrch bude pravidelně řešit znovu.
Hodně se rozhoduje ještě před realizací.
Jak má povrch vypadat, jak se má chovat a co od něj nelze chtít. Když jsou tyhle věci jasné předem, práce i výsledek bývají klidnější.
Moje dřívější tipy:
Maroko mi tadelakt nezidealizovalo.
Vzalo mu pozlátko a nechalo ho takový, jaký je – živý, proměnlivý, opravdový. A tím se mi vlastně dost přiblížil.
Odjíždím s větším respektem k materiálu i k odpovědnosti, kterou práce s ním přináší. A s jistotou, že v našem prostředí má smysl jít cestou, která propojuje tradici s precizností. Ne ani tak kvůli dokonalosti. Ale kvůli tomu, aby povrch dlouhodobě fungoval a obstál v moderních interiérech.
🗓️ Kde se potkáme?
~ vybrané hliněné akce ~
Hlazená série kurzů – Dorodango
21.2.2026 ~ Praha, Břevnov
Kurz Dorodanga vnímám jako nejjednodušší vstup do práce s hlínou.
Neřeší se výsledek, ale proces. Dotyk, čas, trpělivost.
Je vhodný i pro ty, kteří si nejsou jistí, jestli jsou pro ně přírodní povrchy to pravé – a chtějí si to nejdřív vyzkoušet v menším měřítku.
Vše podstatné najdete na stránce kurzu. Ještě jsou volná místa.
✨ Tvořím Hlinoviny i Divocast s radostí a s láskou k hlíně. Pokud tě moje práce baví a inspiruje a chceš ji podpořit, můžeš mě pozvat třeba na virtuální kávu:
Děkuju, že jsi tu! 💛
Denisa *
* Hlinoviny jsem poslala já - Denisa Divoká - hliněná stavitelka celoživotně s hlínou spjatá. Nejčastěji vystupuju pod značkou Hlína je láska, připravuju kurzy, sdružuju řemeslnice v Cechu řemeslnic a nedávno jsem spustila první rozhovorový podcast o přírodním stavitelství v ČR s názvem Divocast.