Stěnu můžeš vidět na obrázku.
Materiál se musí zažít.
Představ si čerstvě upečený chleba.
Ještě trochu teplý. Kůrka je tmavá, popraskaná a při zakrojení hlasitě křupne. Nůž pod ní na chvíli zaváhá, než se dostane k měkké střídce s velkými nepravidelnými oky.
Na povrchu trochu mouky. Pár drobků na dřevěném stole.
A voní.
Tak, že máš chuť ukrojit si patku, ještě teplou ji namazat máslem a sníst dřív, než vůbec dočteš tenhle odstavec.
Takový chleba můžeme upéct a vyfotit. Počkat na měkké světlo od okna. Natočit ho tou hezčí stranou. Fotografii trochu upravit, aby odpovídala tomu, co jsme před sebou skutečně viděli.
Můžeme jít o kus dál.
Přidat kůrce pár prasklin. Udělat střídku nadýchanější. Schovat připálené místo.
Anebo nemusíme péct vůbec nic.
Žádná mouka. Žádný kvásek. Žádné čekání. Žádné teplo z trouby.
Jen pár slov napsaných do počítače.
A za chvíli před námi leží možná ten nejkrásnější chleba ze všech.
Jen nevoní.
Nekřupne.
A nikdo ho nikdy neupekl.
Ani ten na fotografii výše. Vznikl pomocí AI.
Obrázků dokonalých interiérů a povrchů kolem nás přibývá. A čím dál častěji už není úplně jasné, jestli se díváme na skutečnou realizaci, vizualizaci, nebo něco mezi tím.
Jenže ono to nebylo úplně jednoduché ani před umělou inteligencí.
Fotografie, vzorek, barevný vzorník nebo návštěva hotové realizace. Každý nám o materiálu řekne něco jiného. A žádný nám neukáže úplně všechno.
V dnešních Hlinovinách se proto podíváme na to, jak si vybírat povrchy podle obrazů a vzorků, co od nich můžeme čekat a kde už začíná skutečný materiál.
A taky na to, proč se vizualizací vůbec nebojím. Naopak.
🜃
🦪 Perly v blátě
~ jak si vybrat povrch, který jsi ještě neviděl? ~
Hliněnou omítku si můžeš vybrat podle odstínu ze vzorníku RAL nebo NCS.
Jen od něj nečekej, že ti ukáže, jak bude stěna vypadat.
Barevný vzorník umí poměrně přesně pojmenovat odstín. Jenže hliněný povrch není jednolité barevné políčko. Má zrno, strukturu, drobné barevné rozdíly, stopy nástroje a ruky. A během dne se mění podle toho, odkud na něj dopadá světlo.
Vzorník je proto dobrá orientace. Ne předpověď výsledku.
Fotografie ukáže něco jiného.
Mám je ráda právě proto, že dokážou zachytit povrch v kontextu celého prostoru. Jak funguje vedle dřeva. Co s ním dělá světlo. Jakou vytváří atmosféru.
Ale fotografie je pořád jen jeden pohled na skutečnost. Vybraný úhel, konkrétní světlo, jeden okamžik.
Proto k fotografiím ráda přidávám fyzické vzorky.
Najednou se na povrch nemusíš jen dívat. Můžeš ho vzít do ruky. Naklonit proti světlu. Vidět skutečné zrno, strukturu a odstín. Přiložit ho k materiálům, které už v interiéru máš.
Ani vzorek ale není hotová stěna.
Na několika metrech čtverečních začne struktura fungovat jinak než na destičce. Objeví se rukopis řemeslníka, větší tahy, proměnlivost povrchu. Světlo po stěně cestuje. Materiál tě začne obklopovat.
A pokud se rozhoduješ pro materiál, který vůbec neznáš, nejlepší vzorek je někdy návštěva hotového interiéru.
U hliněné podlahy bych se rozhodně nechtěla rozhodovat jen podle fotografie. Pokud je to možné, doporučuju se po nějaké skutečně projít. Podívat se, jak vypadá po několika letech. Sáhnout si na ni. A ideálně si promluvit s člověkem, který s ní opravdu žije.
Sama proto klientům někdy nabízím možnost navštívit některou ze starších realizací, pokud jsou její majitelé ochotní návštěvu přijmout.
Každý způsob nám totiž o materiálu řekne něco jiného.
Barevný vzorník ukáže odstín.
Fotografie ukáže obraz a atmosféru.
Vzorek ukáže materiál.
Realizace ukáže prostor.
Člověk, který s ním žije, předá zkušenost.
Čím neobvyklejší materiál vybíráš, tím větší smysl podle mě dává poskládat si těch pohledů víc.
Protože stěnu nakonec nebudeš pozorovat na displeji ani držet v ruce jako vzorek.
Budeš s ní žít.
🜃
🧱 Tipy hliněné zednice
~ ukaž mi, co máš v hlavě ~
Někdy je těžké popsat slovy, jak má prostor vypadat.
„Tady bych chtěla něco hrubšího, ale ne moc. Asi do téhle výšky. Nad tím jemnější povrch. Trochu světlejší. A možná by se to mohlo někde zlomit…“
Můžu kreslit, stínovat pastelkami, přikládat vzorky ke stěně a mávat rukama po místnosti.
A ty si z toho všeho musíš v hlavě postavit hotový prostor, který tam vidím já. A to není vůbec jednoduché.
Dnes máme i další možnost.
Vyfotit skutečnou místnost a pomocí AI si do ní zkusit vložit povrchy, o kterých přemýšlíme. Strukturovanou omítku sem. Jemnější nad ni. Jiný odstín támhle. Klidně několik variant.
Najednou se nebavíme jen o představě. Máme před sebou obraz, nad kterým můžeme ukazovat prstem a říkat: tohle ano, tohle ne, tady to posuňme.
Takovou vizualizaci klidně dej svému řemeslníkovi.
Ne jako zadání: Chci přesně tohle.
Spíš jako: Tímhle směrem chci jít.
AI totiž nemusí vědět, jestli lze daný povrch skutečně vytvořit. Nezná konkrétní materiál, podklad ani technologii. Neví, jak se bude omítka chovat pod rukou a co s ní udělá skutečné světlo. Nemá zkušenost.
Od toho je tam řemeslník.
Možná mu tím teda trochu zkomplikuješ život.
Protože najednou přicházíš s něčím, co nikdy nedělal. S kombinací, kterou ještě nezkoušel. S povrchem, pro který neexistuje hotový postup.
Jenže právě to mi na tom připadá zajímavé.
Stavebnictví umí být někdy dost zkostnatělé. Takhle se to dělá. Tohle nejde. Tohle jsme nikdy nedělali.
Obraz něčeho, co ještě neexistuje, může otevřít úplně jinou otázku:
Jak bychom to mohli udělat?
Ne všechno půjde. A ne všechno, co vypadá skvěle na obrazovce, bude fungovat z hlíny, vápna, dřeva nebo kamene.
Ale někdy může z trochu divoké představy vzniknout řešení, ke kterému bychom se jinak vůbec nedostali.
Vizualizace je v tomhle skvělý nástroj.
Jen jí pořád říkejme vizualizace.
Dokud tu stěnu někdo opravdu neudělá, není to realizace.
Stalo se ti někdy, že materiál naživo působil úplně jinak než na fotografii nebo vzorku?
Pokud chceš jít dál
Konec · Opravdový tadelakt · O složení · Mezi tím · Co je v tom
🗓️ Kam za inspirací
~ hlínu je nejlepší poznat naživo ~
Řehenický dvorek
V sobotu 10. října budu na Řehenickém dvorku.
Čeká nás den přírodního stavění, materiálů a řemesla. Já tam přivezu vzorky a fotografie ze svých realizací a kolem 15 h si sednu s Vali k moderovanému rozhovoru o hlíně, površích a o tom, co všechno se děje mezi malým vzorkem a hotovou stěnou.
Pokud něco stavíš nebo rekonstruuješ, klidně vezmi fotky, půdorysy nebo svoje otázky. Ráda se na to s tebou na místě podívám.
A vlastně se to k dnešním Hlinovinám docela hodí.
Fotografie ukáže jedno. Vzorek druhé.
Ale hlínu je stejně nejlepší vidět, osahat a zažít naživo.
Tak třeba v Řehenicích.
🜃
🌱 Hlinoviny i Divocast tvořím s radostí a láskou k hlíně. Pokud tě to baví a dává ti to smysl, můžeš mě podpořit třeba virtuální kávou.
Děkuju, že jsi tu.
Denisa Divoká
Hlína je láska